Zde najdete vše, co kdy bylo o Honzíkovi a Vojtíkovi napsáno v sekci Něco o Honzíkovi nebo Něco o Vojtíkovi. 

(psaní starší jednoho měsíce).

Narodil se

6. 12. 2007, 9:40 hodin v porodnici Obilný trh 11. Největší měrou se na porodu podílela samozřejmě maminka, ale o bezproblémový průběh se starala porodní asistentka Alžběta Zetková, odborný dohled zajišťovala Mudr. Miroslava Sviteková. Tímto oboum dámám děkujeme, obzvláště pak porodní asistentce.

29. prosince 07 Dnes je Honzíkovi 23 dnů a ti kdo nás již navštívili ví, že se má k světu. Už za tak krátkou dobu si vysloužil přezdívku upírek. Nejen že je stále přisátý u mámy a plní si bříško, ale také svou nespavostí vysává poslední zbytky sil a to nejen z mámy. Samozřejmě to říkám s úsměvem :), je to náš poklad. Ale je pravdou, že pecivál to zatím není. Nebývá vyjímkou, že mezi jídly vůbec nespí a to když není v rozmaru, tak jí po 3 hodinách. Spíše však v rozmaru bývá a to potom musí papkat „pořád“, přesněji řečeno po hodině a půl, jinak dává se vší vervou najevo, že se taky umí ozvat.....a to dost vytrvale. Nemyslete si však, že po jídle pravidelně usíná spánkem mimčovským. To jen když netlačí bříško, jinak zase ukazuje mandle. Je s ním opravdu velká sranda a mi jsme rádi, že ho máme. Jen kdyby po každém jídle usnul a spal 4, klidně i 5 hodin, by jsme se vůbec nezlobily.

2. ledna 08 Absolvována kontrola u dětského lékaře. Honzík roste jako z vody. Měří 57cm a váží 4,23kg. Prý si ale taky dost vymýšlí, tak ho máme nechat sem tam poplakat a né že bude nepřetržitě přisátý u zdroje potravy. A kdyby békal hodně, tak ho pochovat a zase položit. Jenže to naše miminko je dost vytrvalé, teda v pláči, když chce békat, tak prostě békat bude. Má zájem pořád víc koukat a né chrnět no. Takže teď doma dost tancujem, zpíváme, je jedno co, hlavně něco. Pak šňufík kouká jak vyoranej krtek a je klid.

3. ledna 08 Tak dneska spal Honzík poprvé ve své postýlce(konečně). Po jídle a odříhnutí ho tam maminka dala, poplakal dvacet minut, ale potom chrupkal jako malé medvíďátko. Zimní spánek mu však vydržel pouze patnáct minut. Zato po dalším papkání se rituál opakoval a tam už měl výdrž větší. Pro mamču parádní tři hodinky! Nyní je 21:20 a kde myslíte, že se Honzíček nachází?Spokojeně oddychuje…ve své postýlce. To jsou věci

9. ledna 08 Šňufík už nespává jinde, než ve své pěkné postýlce. Včera například usnul kolem 19ti hodin a vzbudil se něco kolem 2. hodiny ranní. Proběhlo přebalení, pěkně se napapkal a ve vší tichosti během mžiku usnul. Když jsem 5:30 odcházel roztáčet kola průmyslu, spinkal jako miminko. V knize píší, „novorozenci prospí 20 hodin denně“. I když se tahle statistika našeho prdíka rozhodně netýká, nemůžem si nyní stěžovat(ne že by jsme jinak mohli, je náš že a někteří z nás byli ještě hladovější a ubrečenější). Spává opravdu pěkně.

17. ledna 08 Tak nám zase povyrostl. Dnes sestřička naměřila 58,5cm a 4,56kg. Takže pro babičku M „hubenější neni“. Paní doktorka říkala, že je to kus chlapa. Jinak v noci synáček spí pěkně, přes den ovšem zase pěkně béká. No spíše řve jako tuřík. Dnešek byl však vyjímkou a Honzík byl úplně hodňoučký miminko (nespíš to bylo tím, že jsem dneska nechal své povolání ladem a zůstal doma s rodinou. 

21. ledna 08 Honzíka koupeme ve vaničce a zdá se, že se mu to moc líbí. Ve vodě kope nožkama jako pulec a odráží se od dna vany. Komu by se to taky nelíbilo, když má vodu 36°C. Každý den s ním taky máma jezdí na vyjížďky do blízkého okolí. No když v tom drncacím kočárku tak pěkně chrupká.

25. ledna 08 Dneska byl Honzík s mamčou na návštěvě u tety v Brně. Nejspíš se mu to líbilo, protože koukal a byl ukázkové miminko. Zato malá Barča předvedla, že v brečení neni žádné ořezávátko. Byla z toho pidižvíka z počátku trošku vykulená, ale za chvíli to bylo dobré. Jinak nová věc, Honzík se na nás často usmívá, úplně se uculuje.

1. února 08 Včera šel spát prďola v 19 hodin a vzbudil se ve 3. Nejspíš se mu zdálo něco móóóc pěkného. Ale o tom, že mu jeho a náš režim prospívá, svědčí velikost stávajícího oblečení a ta je 60. Po porodu nosil 53. Prý celý táta…ale bradu má špidlatou po mámě. Bílý pramínek vlasů na levé straně hlavy se také hrdě hlásí k mámě. Není jisté komu přisoudit papulky, ale má je z toho, jak se pořád cpe. V novém lehátku se mu líbí podle nálady, má-li ji však dobrou, směje se na nás a komunikuje broukáním. Čím dál víc Honzíka zajímá okolní svět, který také náležitě prošoumává.

8. února 08 Od pondělí do čtvrtka jsem synáčka neviděl. To by jeden nevěřil, jak miminko vyroste za 4 dny. Začíná se nám pěkně papulatět. Je taky z čeho. Už mu k jídlu nestačí jedno prso, musí si dát hned dvě. Samosebou že ne naráz… Ale nejspíš díky tomu zase pěkně spává. Usíná pravidelně kolem 17.-18.hodiny a vzbudí se vždy něco kolem půlnoci. Po jídle většinou zase pěkně usne a radost každodenního života nastává až po jídle třetím. To už se Honzík vyspinkaný, plný síly a vyžaduje pozornost-chce si hrát. Někdy ho dokážeme uspokojit, není však vyjímkou, že je po ránu spíše malý protiva.

20. února 08 Honzík pěkně roste, papulky mu jenom puchnou. Přes den pořád kouká kolem sebe, okukuje už i Barču. Krásně se na nás směje a stále něco povídá. Je to prostě náš brumla. No prostě úplně hodňoučký miminko, co Vám mám vykládat…a je tak hezounkej. Já říkám po mě a máma říká, že po ní, tak nevím no. 

28. února 08 Včera jsme Honzíka vykoupali, potom dostal papku a usínal kolem 19.hodiny. Vzbudil se dneska ráno v 5 hodin. Já jsem ho přebalil, mamča nakrmila a za chvíli už zase oddychoval v náručí. Zatím spí…To je ale hodňoučký miminko co.

1. března Dneska ráno to naše miminko hltalo, jako kdyby týden nejedlo(je teda pravda, že usnul standardně a vstával až ve 4 hodiny, ale i tak). Však taky po jídle po…, musím říct poblinkal mě, půlku naší postele, mámu taky a sám byl od hlavy k patě. To bylo 1. převlékání. Hned když si odpočnul z toho ohromného vydání, tak se mohl ládovat znovu. To už ovšem muselo být střídmější, takže ho máma brzdila, aby se příběh neopakoval. Tentokrát proběhlo vše bez problémů a nastal čas odpočinku. Z toho nás vythrhlo jen klasické zarachotění do plínky, tak jsem se jal (jako vždy) odnést Honzíka přebalit. Když jsem ho nabral levou pod hlavičkou, pravou pod zády, ucítil jsem a pochopil… …tohle tedy klasické zarachotění nebylo. Místo aby onen náklad zachytila plínka, ta nás tentokrát jaksi nepodržela a většina obsahu skončila na zádech. To už máme 2. převlékání. Po náročnějším přebalení jsme zase mohli pokračovat v předchozím odpočinku (odpočinek pro Honzíka, pro mě ukázka všech hrkadel a plyšáků Honzíkovi). Po nějaké době těchto her jsem chtěl změnit našemu bublifukovi polohu. Podebral jsem ho tedy svým chmatem…a ucítil vlhko, tam kde tedy rozhodně být nemělo. Takže do třetice všeho dobrého. A už jsem zase mazal na přebalovák.

6. března Tak už jsou to 3 měsíce co se nám synáček narodil. Dneska byl s mámou a s tetou Aničkou u paní doktorky, kde dostal injekci do jeho malé nožky. To bylo breku. Ani mamča neměla to srdce se na píchanec dívat. Aktuální váha je 5,92kg a výška 59,5cm. 

27. března Doma zvážený prcek má 6,7kg. To jde ne. Už se taky pěkně pronese. Minimálně týden už má rýmu, kašel jsme už naštěstí potlačili (naše péče a 3×denně kapky), ale i tak se chce stále nosit a koukat na nové a nové věci. Soplík vždycky tak jednou denně odsajeme a má pokoj. Honzík roste jak řepa. Už se zodpovědně otáčí za zvuky, ošahává a ožužlává hračky, směje se na nás, někdy se řechtá i nahlas. Ale taky baští čím dál častěji, je to dobrej strávník!

7. dubna Kašel a rýmu jsme definitivně zahnali. Hraček nám doma začíná úspěšně přibývat, oblečení naopak ubývat. Honzík nějak ze všeho vyrůstá.

12. dubna To že chtěl náš prďulka jíst už každou hodinu nebylo hladem, ale žízní. Tak Mirča koupila dětský čaj, včera jsme ho uvařili a dneska už Honzulda spokojeně pososává. Mezi jídly to s čajíkem vydrží zase tři hodiny. Aspoň dneska tedy…Jinak je to pěkný šídlo, mamku pořád kope, všechno ostatní oslintá no a na Barču a Juráška zatím jenom kouká. Taky jsme upravili způsob koupání. Jeden den se čáchá ve vaně a druhý den sprchujeme.

20. dubna No tak žízní to asi nebylo, baští zase po hodině. Ve čtvrtek byla máma s Honzíkem na druhé injekci trojkombinace. Vyslékla ho, položila na přebalovák a to už si ho přebírá sestřička. Jenomže když náš prďolík uviděl sestřičku, která ho brala i při minulé injekci, spustil takový řev, že nepomohlo vůbec nic. Necítil ani tu injekci. Příště už možná začne u dveří ordinace. Váží 7,10kg. Měření se nám tam nikdy nepozdává, tak jsme ho právě změřili. Má rovných 70cm. V pátek jsme byli na vítání toho našeho občánka papulatýho. Chvilku to vypadalo, že bude békat, ale nakonec to statečně vydržel. I když s obtěžováním mladšího spoluobčánka. Pořád ho chytal za ručičku.

1. května Náš prcek se už umí sám obracet na břicho. Nejradši to dělá po koupání na přebalováku a pořád za sebou.Zvedne nohy, švihne s nima do strany a už je na břichu. Ale zatím to dělá jenom na levou stranu. Když je na břichu na posteli, tak se potom pokouší plazit jako housenka. Zaboří hlavu do madračky, přitáhne se s ní dopředu a nohama se odstrčí. Zatím to není žádná převratná rychlost, ale po posteli cestuje.

11. května Už se mu moc nehce spávat. Teda spát se mu chce, ale dlouho nemůže usnout. Někdy už neusne ani v autě, o závodní kárce(kočárku) ani nemluvě. Je to malý neposeda, pořád mrská nožičkama, na každého se řehtá a když se nesměje, tak má ruce v pusině Ne že by už nebékal…včera nemohl v kočárku usnout, řval půl hodiny jak tigr. Úplně se rozčiloval a vztekal. Nakonec ale stejně usnul…a spal tři hodiny.

21. května Tak našemu Honzíčkovi se klube první zoubek. Pořád všechno ožužlával a odudlával, až když mu mamča dávala 7. 5. večer kapky, Honzík už byl dost hladový a nervózní(po taťkovi no), stisknul z plných sil a rovnou zubem mamči do prstu. To bylo doma pozdvižení… Od té doby hledáme další, ale zatím nic. A nejenom že si Honzík ožužlává prsty na rukách, ale už si strká do pusy i prsty od noh (to má zase po mámě)…

29. května Další zub si dává načas, zatím nic. Zato si už umí ten náš devítikilový macík sám dudlík nejenom z pusy vyndat, ale taky ho tam nasměrovat zpátky. Včera byla máma, Honzík, babička a děda na nákupech. Babičce se blíží kulaté a přece jenom nevhodný dárek ve „zralém“ věku už není to pravé. Takže něco vybrat. Za hlavní stan byl vybrán Carefour. Děda dostal to naše hodné miminko na hlídání a máma s babi vyrazily. Ještě že jsem tam nebyl…já totiž takové nervy jako děda nemám. Honzík za celou dobu nezamhouřil oka, nemalou část času, který ženská výprava potřebovala k vybrání toho pravého prořval jako tur. Holt náš Honzíček Děda samozřejmě průběžně prováděl kontroly nakupování. Ještě k tomu času co děda ukazoval Honzíkovi Carefour.....­.....5 dlouhých hodin. Tímto před tátou smekám a přeji pevné zdraví. Dary byly vybrány a mě se „ti dva“(mamča a syn) vrátili v pořádku domů. Nákupům zdar

12. června Včera jsme byli s prckem u paní doktorky. Dostal dvě injekce, do každé nohy jednu. Jednu hexavakcínu a první očkování proti pneumokokům. Mamča vždycky vykládala, jak tam Honzík křičí a tentokrát ani neceknul. U té druhé si rozmýšlel, jsetli má brečet nebo ne, ale nakonec byl chlapák. No prostě tam byl s tátou no. Dneska dostal Honzulda poprvé příkrm. Mrkvový a vypadalo to, že mu celkem šmakuje. Zbaštil tak jednu lžičku. Sice to jednu chvíli vypadalo, že bude prskat, tak jak to umí, ale nakonec pěkně papkal.

17. června Honzajdovi roste další zoubek. Pravou dolní jedničku už má venku a nyní se klube levá. Cítit ještě není, ale čárečku už tam má. Taky slintá jako bernardýn a ruce má ustavičně až po zápěstí v puse. Jinak mrkev šňufastovi chutná, zbaští vždycky půlku malé skleničky.

30. června Druhý zub už je prořezaný, ale výšky prvního ještě nedosahuje. Taky jsme nevydrželi a koupili nosičku na to naše mimčo. Jak říká mamča, je to ráj na zemi. V kočárku Honzule vydrží, jen když je unavený a brzo usne. Ale jinak ho musíme stejně pořád nosit a Honzík je spokojený, že může koukat. Už píská na Barču a na Juráška a umí se sám převrátit na záda a zpět…

17. července Nosička se osvědčila, Honzík je v ní spokojený, ale musí se s ním chodit. V neděli jsme Honzajdu přestěhovali do nového pokojíčku. Je větší a náš prďola tam taky na svých koberečkách pěkně řádí . Už si vydrží i chvíli hrát sám. Plazí se po břichu a drancuje co mu přijde pod ruku (nebo spíš do zubů) . Změnu pokoje poznal, ale nevadilo mu to. V noci se nám zase začal budit hlady, takže ho vždycky musíme přebalit a mamča nakojit. Večer přidám další fotky…

22. července Honzíček už je veliký jedlík,ráno se po probuzení napapá dvakrát mlíčka od mámy,pak si dá sváču…buď nějaké ovoce,nebo kaši s ovocem,pak se zase napije mlíčka a na oběd zvládne masíčko se zeleninou! Odpoledne si popíjí mlíčko,mlsá kašičky a dokonce už sem tam zchroupne nějakou tu sušenku…nebojte,jen tu pro miminka,ale jak mu to šmakuje!!! Byla za Honzíčkem v ponděli veliká návštěva,konečně dojely tety z Kordisu! Dokonce i teta Alenka nakonec neodolala a našeho maxidrobečka si potěžkala Pomazlily se,pokochaly,na­pojily a najedly a hlavně mu slíbily,že zase dorazí!!! Tak se budeme těšit. (první zápis mamči)

2. srpna Náš drobeček už má za sebou další očkování Prevenaru (byl statečný). Podle váhy paní doktorky jsme ho zatím vykrmily na 10,05kg. To jde ne. V necelých 8 měsících je to pěkná váha. Nikdo nemůže říct, že ho trápíme hlady! Ve čtvrtek a v pátek jsem byl doma, tak toho mamča hned musela využít a zajela si na pedikůru, manikůru, večer jsme ještě stihli ostříhat a kosmetiku. O Honzuldu jsem se staral já. Ale byl spokojený, dal jsem mu kaši, trošku se prospal, potom jsem mu ohřál oběd, ale protože nám máma nachystala malou skleničku, tak jsem ho ještě musel dokrmit jeho dobrůtkou. Je to takové sladké mléko. I když to bylo pro mámu od porodu první menší oddechnutí, tak byla spokojená. Jo a taky má Honzík další dva zuby. Jedničky nahoře. Ale nejspíš se mu tlačí i další, protože si minulý týden dost užil. Vstával třikrát za noc, dost ho to bolelo. Teď je to už zase na chvíli ve standardním režimu

17. srpna Náš šňufík má 5 zubů. Od doby kdy se naučil s dopomocí stát, tak už nic jiného nechce. Jelikož máme už všichni vytahané ruce jako opičáci, musel jsem najít a oprášit chodítko po Honzíkové sestřeničce Aničce. Náš malý drak v něm lítá jako o život, honí se za Barčou a za balónem. Přes den už spí pouze dvakrát, ale noc zase prospí celou. Je to prostě velkej kluk, velikost už nosí 80. Na výšku má 72cm.

5. září Honzík už pěkně řádí v novém chodítku, které má půjčené od Nelinky. Taky už se vozí po zahradě na svojí nové čtyřkolce. Sice jenom sedí a kouká a někdo musí tlačit, ale každopádně se mu to líbí.

22. září Náš Honzík udělal v plazení velký skok. Nyní už si klidně doleze z pokojíku až do ložnice. Samozřejmě musí mít důvod a většina těchto důvodů je naše Barča. Honzulda jí honí a ona před ním radši utíká, protože už ví, že jí dokáže pěkně zatahat. Když se za ní Honzík plazí, tak na něho Barča doráží jako na svoji hračku a ten se může uřechtat. Ale v pronásledování je vytrvalý a tak musím Barču vždycky zachránit a Honzulíka odnést zpět do pokojíku. Už jsme taky museli pořídit zábranu na schody, aby je ten náš kaskadér nesjel pohlavě dolů. Ideální by nejspíš bylo, kdyby nosil pořád helmu. Ale to by určitě nebylo úplně košér. Další novinka je židlička chicco. Je pěkně polstrovaná a našemu kašovému labužníkovi se v ní pěkně baští. Taky je na kolečkách, výškově nastavitelná a se stolečkem. Starou jsme převezli k babičce, dědovi, prababičce, pradědečkovi, Honzíkové tetě a sestřenici. Ať si tam může u jídla taky pěkně sedět. Když jsme Honzíka včera postavili k metru co má na zdi, tak nejprve otestoval tvrdost zdi a hned potom jsme na metru shlídli 75cm. Aktuální váha našeho divočáka pyžamáka je něco kolem 11,5 kg, takže hlady netrpí.

25. září Tak náš drobeček je nemocný. Má rýmu, kašle a mamča to stejné, ale mnohonásobně horší. Takže teď mám doma dva marodky o které s láskou pečuji. V pondělí jdem na kontrolu, ale lepší to ještě nebude. Jen Honzíkův suchý kašel se změnil na vykašlávání. Mamča je na práškách a všemožných podpůrných prostředcích(čaje, sirupy, pastilky atd.).

10. října Celá rodinka je zase zdravá a náš „drobek“ už je opět v plné síle. Na poslední návštěvě u paní doktorky vážil 12,11 kg a na výšku měřil 78,5 cm. Už umí pěkně dávat pusinky a dokonce je klidně dává i mě. Taky se naučil, jak dělá lev, ale Honzulda spíš vrčí než řve, zato vytrvale. Nejoblíbenější zábava této doby je nahánět Barču. Zatím se jen plazí a to ještě jako postřelený voják. Rychlost ale má. Barča je spokojená a klidně se nechá tahat za fousy a uši před naším plazivcem taky neschová.

27. října

Táák už se konečně začíná zvedat. Naučil se také sám sednout, ale zatím to dělá zvláštním způsobem. Když někdo leží, tak se na něho vytáhne, potom se otočí na stranu a sedne si. Tento sed, teď dělá pořád. S pomocí se už i postaví. Ne že by mu někdo musel pomáhat za ruce, ale Honzulda se opět potřebuje k někomu doplazit a potom se o dotyčnou osobu vytahuje, až nakonec stojí. Jistit se ale přece jenom musí, protože není vyjímkou, že když se postaví, tak se klidně pustí. No a sám samozřejmě stát(držet rovnováhu) neumí, takže si dovedete představit, jak by to skončilo.

1. listopadu

A JE TO TADY. Když jsem před dvěma dny přišel ráno pro Honzíka do postýlky, tak tam stál a smál se na mě. Už se krásně postaví sám a když je u sedačky, tak chodí podél sedačky sem a tam. Nakonec však většinou spadne na zadek. Horší to je, když má spát a nechce se mu. Potom stále dokola vstává a přešlapuje v postýlce. Vlastně zvedání se je teď jeho největší zábavou a je to věc, kterou když neví co, dělá pořád.

10. listopadu

To naše miminko vstává pořád a všude a s tím samozřejmě přichází první karambóly. Už měl taky první modřinu na čele. Postavil se v postýlce a potom se nějak záhadně pustil…padal dopředu. Ale nic moc si z ducanců nedělá a řádí vesele dál. Někdy se ale taky začne kabonit, jako že chce začít békat, tak ho musí mamča vzít a trošku pomazlit. Už se taky začíná rozčilovat a vynucovat si co chce on. Když chce něco co nemá nebo když s ním dělám něco co se mu nelíbí a chce se v tu chvíli věnovat něčemu jinému, tak začne mrčet a vybékovat, to aby nám bylo jasné, že se mu něco nelíbí.

Je to ale náš Honzíček

Před chvílí byl ještě miminko, které leželo, koukalo a brečelo hlady a najednou je to třináctikilový skoro chodící Honzulda. Už taky ví, jak dělá lev. Vrčení se mu líbí a když na něho někdo začne vrčet, tak vrčí až se z toho po chvíli zakašle. Když se začne smát, tak se řehtá na plné kolo. Máme z něho prostě velikou radost.

29. listopadu

Tak ti moji dva jsou zase nemocní. S mamčou už je to lepší, Honzík k pořádné rýmě začal ještě kašlat. Ale naštěstí jsem až do konce roku doma , tak mají řádného opatrovníka. Jinak se už blíží oslava I. roku. Nyní si náš prcek oblíbil sledování krtečka. Sleduje ho ze všech pozic.

3. prosince

Včera jsme přilepili ochranné rožky na stůl lepidlem chemoprén. Když k nim dneska Honzík přilezl, nejenom že je tahal tak dlouho dokud je nestrhl. Ale hned jak se mu to podařilo, tak je vrazil do pusy. To zase byly nervy. Vytřít pusu, napít, najíst a volat doktorovi. Naštěstí už v této fázi, to prý nebezpečné není. Jo a když to udělal s první kuličkou, tak po všech avantýrech to pro jistotu taky hned zkusil na té druhé. To teda bylo ráno.Ještě pro dědečky – Chemoprén je možná dobrej, ale určitě ne jako lepidlo!

5. prosince

Dneska jsme museli s Honzíkem do dětské nemocnice na oční. Včera když řádil před usnutím v postýlce, tak se mamči napíchl na prst. Má na pravém oku malou ranku, ale naštěstí to není vážné a oko bude v pořádku. Dneska od 15. hodin ho hlídali babička s dědem z Hodějic a mi jsme s mámou byli na nákupu. Takové malé odpočnutí od našeho živlíka.

11. prosince

Dne 6. 12. 2008 proběhla v našem příbytku podařená oslava Honzíkova jednoho roku. Byl dort v podobě idola našeho prcka, zákusky a spousta jiných dobrot, jak se na tokové narozeniny sluší. Do našeho obývacího pokoje se vešlo 18 dospělích a s Honzíkem tam řádilo taky 6 malých divochů. Jedlo se, pilo se a všichni klábosili jako o závod. Náš oslavenec dostal spoustu dárků, které hned začal podrobovat zátěžovým testům. Doufám, že se posezení všem zúčastněným líbilo stejně jako mě a mojí milované ženě Mirči.

17. prosince

Dneska byl Honzík na kontrole u paní doktorky a taky na další injekci. Z výsledků. Měří něco nad 80 cm, váží trošku přes 13 kilo. Při injekci řval jako malej tuřík, ale vlastně brečel už před samotným píchancem.

4. ledna

A zase nám začíná pracovní nasazení co…Náš Honzíček má o další 2 zuby navíc. Vyklubaly se mu přes svátky. V chůzi už je taky o pořádný kus vepředu. Napřed se začal pouštět jednou rukou a nyní už udělá tři kroky sám. Ale to jen málokdy, takže s ním musí pořád někdo běhat a držet ho za jednu nebo obě ruce. Jinak si chodí kolem sedačky a stolu sám, když si netroufá, tak jde na čtyři, doplazí nebo si doleze kam potřebuje a jde zase prouzkoumávat na nohy.

22. ledna

Teď jsme chvíli na stránkách nepracovali, z důvodu domácí vytíženosti, nyní však všechno doženem. Náš budulínek už nechce provozovat vodění za prstík a podobné doprovody. Teď už lítá po domě, že mu Barča sotva uteče. Už se člověk musí mít na pozoru. Stačí chvíle nepozornosti, Honzík ztichne a hned je nám jasné, že zase provádí nějakou svoji lumpárnu. Do zimní zahrady za Juráškem musí jít denně asi tak tisíckrát a důležité je co nejvíckrát hned po sobě…(tam ale chodí ještě s doprovodem, jinak by z naší fauny udělal kompost). Další jeho zastávka je za křeslem u vertikálních žaluzií, když si toho máma všimne a napomene ho, tak pádí k bočním dveřím, kde jsou pro změnu druhé žaluzie, potom už se spokojí s taháním za stromek na druhé straně obýváku. Vplazení se pod krb a posazení se tam už je jen taková třešnička na dortu. A tak nějak podobně to jde stále dokola. Ještě jsem zapoměl, že má taky v oblibě tahat barču za fousy a chlupy na čumáku. Když se Barča jeví, jako že se jí to moc nepozdává, tak Honzulda s houkáním odběhne k houpacímu koníkovi a už mu protrhává hřívu a ocas. Jó mě se to píše, když jsem v práci, ale máma…ta je celý den radostí bez sebe. Náš papulatý synek je však pro nás vším.

5. února

Nyní již s definitivní platností je náš Honzík v chůzi samostatný. Ale první krůčky začaly hned po novém roce. Už si lítá kde se mu zlíbí, pořád chodí sem a tam a zjišťuje, kde by co provedl.Samosebou se zvýšila i četnost pádů, naštěstí většina karambólů nestojí za řeč a ten zbytek holt musí náš prďolík oplakat. Minulý týden, když byla máma s Honzuldou na návštěvě u Aničky, tak si ten náš prcek málem uříznul prst. Anička s ním chodila po obýváku a když procházeli kolem rozbité lampy, tak samozřejmě náš neposeda neodolal a musel si rychle šáhnout. Krve bylo jako z malého prasátka, výsledek nebyl až tak tragistý, nicméně Honzulda si ufajznul kus prostředního polštářku na prostředníčku pravé ruky. Když máma prstík ošetřila a dala Honzíka spát do postýlky(byl právě čas odpolední siesty), mrňousek si náplasti strhnul, potom si ještě chvíli lezl po postýlce a usnul. Když ho máma přišla vyzvednout, miminko bylo sice vyspané dosytosti, ale postýlka vypadala, jako kdyby jsme tam pořádali zabíjačku. Dnešním dnem má prst ještě zalepený, ale ranka už je pěkně zahojená. Taky přibily další dva zuby. Celkový počet je tedy 12.

6. února

Tento týden začíná pilně brebentit. První jeho slůvka byly baba, babr,bababa a následovalo mama, amama. Někdy z něho taky vypadne ham. V běhání už neni žádné ořezávátko. Když potřebuje utect přede mnou, tak upaluje, co mu nohy stačí a když si uděláme procházku(podívat se na bagry), tak se chce od mámy jenom nechat nosit.

19. února

Náš prďolík se naučil novou lumpárnu…Umí vylezt na sedačku a svého objevu také s hojností využívá. Na trojsedačce to dokonce vypiloval do dokonalosti. Rozběhne se a aniž by se zastavoval, vyhodí nohu a je nahoře. Je to mžik. Když si nahoře náhodou všimne jeho knížeček, které jsou dole vedle sedačky, tak se k nim vrhne klidně pohlavě. Počet zubů se zvýšil na 14 kousků, ale neni to stoprocentní, protože když Honzíkovi strčíme prst do pusy, aby jsme zuby spočítali, tak ta naše zubatka zkousne a nepustí. Proto to raději moc často neděláme.

24. února

Včera jednu chvíli stál u židle na které seděla babička a v mžiku z ničeho nic spadl na zem a kousl se do rtu. No jak jinak, zase tekla krev a náš prcek řval jako lev. No ale za chvíli to bylo dobré a už zase lítal  a dováděl jakoby nic. Od včerejška je u nás na prázdninách sestřenice Anička, tak se to Honzíkovi líbí. Teda jen do chvíli než si Anička začne prohlížet některou z jeho knížeček. To se potom hned přiřítí a už ji knížku rychle bere. Pusu už má plnou zubů, ale nejhezčí jsou ty jeho malé špičáčky.

3. března

Musel se do něho praštit pořádně, měl ho modrý, napuchlý a obě dírky uvnitř od krve. Ale dneska už je to snad v pořádku. Aby toho v sobotu nebylo málo, tak když jsem ho večer oblékal do pyžama(vsedě na přebalováku), tak se Honzulda najednou zaklonil, že si lehne. Jenže už je tak velký, že se praštil za přebalovákem o parapet do hlavy. Tak tekly slzy nanovo. Jinak už říká pěkně ham ham, máma a taky ví jak dělá rybička. Když Honzík drží něco v ruce a řeknu mu, ať to jde ukázat mámě, tak valí za mámou a honem ji to ukazuje.

5. března

V úterý prcek dělal blbosti při překračování prahu ze zimní zahrady. Než máma dořekla ať nedělá blbosti, že spadne, tak spadl a mignul se o rám dveří do tváře. A co myslíte? No má ho tam…toho monokla. 

Včera večer zase případ. Jdeme do pokojíčku na převlečení a uložení, Honzíka nesu v náručí.  Na schodech se u okna vždy zastavíme protože na parapetě sedí beránek a já prďolu učím, jak že to beránek dělá(béééé). Vysvětlení proběhlo a když chci pokračovat ve zdolávání schodů, tak se Honzík rychle ohnal po kytičce. Ta je vedle beránka, asi 40cm dlouhá a není to ledajaká kytička. Je to kaktus. Má spoustu chloupkovitých bodlinek, které z kůže prostě nepustí a musí se vyndat. Když rarášek kaktus stisknul, ucítil bodlinky a hned ručku stáhl. Já jsem mu ji chytil a držel, aby si neprotřel oko nebo ji nestrčil do pusy. Máma hned pohotově zareagovala, ruku otřela svojí a už jsme mazali pod kohoutek. Bodlinek  jsme se po několika kolech očišťování zbavili. Teda Honzíka jsme jich zbavili, ale nějak se chytili mámy…

11. března

Ve čtvrtek začal náš synek kašlat. Kašel stále nabíral na intenzitě a současný stav je „nemocen“. Včera jsme byli u paní doktorky. Původně jsme měli absolvovat očkování, ale nýbrž je prďola marod, tak paní doktorka koukla do krku, poslechla si dýchání a vydala rady. Na očkování edy jdeme 25. března, to také půjdeme na první prohlídku k zubaři. Máma a já jsme se na preventivní prohlídce u zubaře už také dlouho neukázali, tak to musíme napravit. Honzík je hodně zahleněný, horní cesty dýchací má plné hlenu a stále ho to dráždí ke kašli. Jenže když se zakašle a nemůže onu hmotu ze sebe dostat, tak se mu navalí a většinou to skončí pozvracením. Je celkově unavený, pořád se chce mazlit a nosit, prostě ho ta nemoc dost zmáhá.

V úterý večer moje nemoc dostihla naše miminko. To co z něho ten večer vyšlo, snad nikdy ani nesnědl. Kdo nezažil, neuvěří. Nakonec jsme se rozhodli pro pohotovost a jeli do dětské nemocnice.  Honzulda večerní cestu i tahání po doktorech snášel k našemu překvapení dobře. Nejspíš to však bylo jeho vyčerpáním. Vrátili jsme se asi 21:45, dali ho spát, no a druhý den už to bylo dobré. To už jsem já byl čilý jako rybka, takže ošetřovací proces probíhal dle plánu.

Zákeřná nemoc se však nevyhla ani mámě, ta už příznaky pociťovala odpoledne. Středeční noc trávila na stejném místě jako já tu pondělní. Čtvrtek ráno, máma KO. Dnes je pátek a už to vypadá příznivěji.

12. dubna

Už jsou všichni naštěstí zdraví.  Doma proběhl velký předvelikonoční úklid a Honzík si mezi tím stihl udělat pár dalších modřin. V tomto pěkném počasí už chce Honzulda pořád lítat venku, tak jsme mu s mámou pořídili hrací domek na zahradu. Ještě čekáme na pískoviště a skluzavku. Domek se mu líbí, nejvíc zavírání a následné otvírání oken a dveří. Taky už se učí jezdit na odrážedle a když ho to po chvíli přestane bavit, tak nasedne na venkovní bagr. Pískoviště je pro nás skoro nutností. Když totiž při obcházení domku narazí na kamínky, tak hned zahájí rozhazování do trávníku. Teď když chce jíst tak si už pěkně říká „ham ham“, když se ho zeptáme jestli chce čajík tak tak zvláštně kňourne jako že ano a když nechce zakroutí hlavou a kňourne jinak. Na sedačku a na postel si pěkně vyleze sám a dokonce umí i sám slézt.

20. dubna  – „kousnutí od Sašíka“

Dneska Honzíka kousl soused… Jmenuje se Sašík, byly mu dva roky a doma mají dva pesany. Vlčáka a takovýho malýho štěkavce. Bývá s nima často na zahradě, tak se od nich asi učí. Kouše rád a často. Do plotu, přes plot do prstu a teď už víme, že taky normálně do ruky. Muselo to bolet. Honzík brečel, jen se slzy kutálely a jako památka na hru se Sašíkem, mu na ruce zůstal obtisk chrupu

Pro rodiče, jejichž děti mají podobnou zálibu:

http://www.hofero.cz/?…

6.května

Vpátek jsme  navštívili společně s babičkou, dědem, švagrem, švagrovou a jejich dcerou  ZOO v Jihlavě.  Byl svátek, tak jsme toho hned využili ve prospěch prťat.Zoologická je opravená, bylo krásně slunečno, takže Honzíkovi i jeho sestřenici Barči se tam moc líbilo. Strávili jsme tam i s obědem celý den. Udělali jsme zastávku na kafíčka a potom ještě obědpauzu. Hodovali jsme langoše, klobásy a kuře. Byl to opravdu povedený výlet.

Fotky si můžete prohlédnout zde:

Zoo Jihlava 2009 Příště se podíváme buďto zase do brna nebo do Vyškova na zookoutek.

9.května

Takže včera jsme se podívali zase všichni společně, ale tentokrát i s Aničkou na farmu Bolka Polívky. Počasí bylo řekl bych stejně vydařené jako minulý týden v Jihlavě. Bolek má tu svoji haciendu na kopci, tak tam trošku foukalo no. Prcci pokoukali na zvířectvo, vyzkoušeli průlezky a pískoviště, dospěláci zase nacpali pupíky doplna. Bolka jsme taky viděli,  takže další z vydařených výletů.

U Bolka na farmě 2009 II

18.května

Včera po vyspání Honzíka jsme zajeli do Zoo v Brně. Honzík je knížkovej fanda do zvířátek, takže pokoukal co mohl. Nejvíc se mu asi líbily žirafy a taky ty velké ryby. Byl spokojený a my taky.

20.května

V pondělí jeli mamča s Honzíkem za babičkou do Hodějic. Honzulda má rád vodu, tak pořád běhá u bazénu, máchá se v něm a háže do něho hračky. Ty mu samozřejmě musí pořád dokola někdo podávat. Taky se mu líbí, když může nabírat konvičkou vodu a tu pak rozlévá všude možně. Nejčastěji ale na sebe.

Takže Honzík stojí opřený pupíkem o bazén, hraje si s hračkama a ruce má až po lokty ve vodě. Mamča stojí za ním, aby tam nespadl a babička hned vedle. No a co myslíte, že se stalo??? Když ten náš vodník naházel všechny hračky do bazénu, nedošáhl na ně  a nikdo mu nepodal další, tak se odrazil a skočil tam. Skočil do bazénu po hlavě. Když to mamča viděla,v rychlosti vrazila ruce do vody, chytla Honzíka za nohy, přitáhla si ho a rychle z vody vytáhla. Honzík byl z toho trošku vyjevený, otvíral pusu jak ryba, no prostě tak, jako když mu sprchujeme hlavu. A to se mu vůbec nelíbí. Naštěstí se pod vodou nenadechl a žádnou vodu nevdechl. Možná se jen trošku napil. Hned po převlečení do suchého byl u bazénu zase. Jelikož však máma z tohoto koupání měla málem infarkt, tak Honzuldu hned od bazénu odvedla a bázen zavřeli.

26.května – „pád ze židličky“

No co Vám tady můžu napsat, než další karamból… To by jste ani nevěřili, že může dítě vypadnout z dětské jídelní židličky. Já a Mirča už ano. Jako každé ráno Mirča posadila Honzíka do jeho židličky v chuchyni, ke které je přidělaný i stoleček. Takže skoro nemožné vypadnout. A našemu prďolkovi se to podařilo.

Mamča dala Honzíkovi v židličce snídani, potom vždy tam Honzík ještě chvíli sedí, než dá Mirča snídani Juráškovi a třeba Barči. Takže Mirča nakrmila Honzuldu, nachystala misky papouškovi a šla mu je dát. Když byla u Juráška, slyšela rachot a ránu no a samozřejmě vřískot. Doběhla do kuchyně a to už Honzík ležel pod židličkou na stolečku a ze rtu mu valila krev. Naštěstí v neštěstí spadl společně s plastovým stolečkem, tak se nejspíš bouchl o plast a ne o kachličky na podlaze. Všechno bylo od krve a Honzík si dost pobékal.Štěstí však je, že to odnesl pouze rozbitý ret a odřená a naražená brada. Mamča měla další infarktový zážitek s Honzíkem.

27.května

Náš  Honzík už váží 15,5 kilo. Výška stále zůstává něco kolem 86cm. Na kliku u dveří už však došáhnout dokáže. Včera byly s mamčou v Mariánském údolí v Eldorádu, tak se prcek zase vyblbnul. Oslíka už se nebál a pěkně ho pohladil. Potom chtěl hladit a šahat na všechno zvířectvo, co tam mají.

Včera Honzík poprvé usínal bez rodičů. My jsme s mámou byly pozváni na otevření nové stylové restaurace Kozlovna. Od 16hodin hlídala babička Jarka. Když jsme 16:30 odjížděli, tak Honzík pěkně řádil. Vše ale prý proběhlo bez problémů a Honzulda už v 19:30 spokojeně chrupkal. To si babička konečně oddechla. My s mámou jsme si večer také užily. Jedly jsme, pily jsme (já Kozlíka 11°, máma mimořádně kafíčko, colu light a podobné žbrundy) a poslouchaly hudbu. Po návratu domů jsme našli babičku spící na sedačce. Není divu, v nočních hodinách a po náročném hlídání…Kdo by nespal 

1. června - „dětský den“

Dneska se byl Honzík podívat  s mámou a společně s tetou a sestřenicí Barčou za tátou do práce. Ne uplně tak na práci, ale na dětský den do kasáren ve Vyškově. Sice počasí nebylo úplně letní, ale i tak se podívaná všem zúčastněným líbila. Asi největší úspěch měl seskok parašutistů z vrtulníku a jeho následné přelety nad našimi hlavami. Tolik dětí pohromadě také Honzík ještě neviděl. Pokračovaly jsme prohlídkou vojenské techniky a to u některých kusů i pěkně zevnitř.  Nakonec proběhla kontrola tátovy kanceláře a završily jsme to návštěvou garáží, ve kterých stály vrtulníky a stíhačky. Myslím, že všichni byly spokojeni, takže příští rok jdeme zase. Kdyby Vám někomu malá Barča vykládala, že skákala s mámou, tetou a Honzíkem s padákem....­......, tak víme jo 

2. června

Tento týden se Honzulda naučil otvírat dveře. Dojde ke dveřím, stoupne si na špičky, natáhne ručku na kliku a už za ni tahá, dokud se mu nepodaří dveře otevřít. Naučil se to u vstupních dveří. Tam si vylezl na schodek, chytil se za zábranu, která tam je, aby nelezl na schody a odtud pohodlně dostal na kliku.

Takže před Honzíkem se už nikdo neschová.

22. června

Dnešním dnem umí Honzík říkat táta, máma, ham-ham, děda, bába. Zvuky zvířat a dalších věcí nepočítám, ty umí parádně. Tyto slova vyslovuje celkem srozumitelně, ale úplně ono to ještě není. Aktuální váha se prozatím ustálila na 15,5 kg. Nejnovější novina – učíme Honzíka, aby se sám nabaštil. Nemyslím, že umí sníst rohlík. Ale aby zvládl sám baštit lžičkou. Máma s tím začala někdy minulý týden a Honzulda už to úspěšně zvládá. Sem tam se ještě jeho pohyb lžičkou musí korygovat, ale je to šikulka. Další věc co vypiloval je ježdění na skluzavce. Pěkně si vyleze na skluzavku, nahoře se posadí a sjede dolů. Někdy se musí nahoře trošku usměrnit, protože se tam začne vestoje rozhlížet a následně dělat blbosti. Na zahradě ho musíme pořádně hlídat. Protože už taky sám vyleze po žebříku ve svém domečku do prvního patra, ale naštěstí už ho máma naučila také slézt dolů.

Byly přidány nové fotky do fotogalerie  Pohádkový les-18. měsíc-19. měsíc

29. června

Tento týden Honzulda poznal, co je pád ze skluzavky.  Byli u nás Honzíkovi kamarádi a to soused Sašík, Míša a Nelinka. Různě si hráli na zahradě, každý podle svého gusta. Jeden byl v domečku, někdo na písku a náš Honzulda se šel sklouznout na skluzavce.  Jak jsem již psal, umí to sám. Vylezl si nahoru, ale namísto aby se posadil a jel dolů, zůstal stát a nesbeda tam s ním pěkně šila. Ani nemusel čekat dlouho a už ležel za skluzavkou na zádech. Tak si chvíli béknul, ale jakmile mu máma dala koko, tak bylo po pláči a už zase řádil dál.

30. června – výlet do Bonga

Dneska jeli zase všichni do Bonga, tak večer uvidíme s jakou se vrátí. K svátku dostal Honzík od babičky Jarky velkou tatru. Ta se mu líbí. Pořád ji tahá po zahradě, když už ho to nebaví, tak si sedne na korbu a chce se vozit.

9. července – zoo Hodonín 

V pondělí jsme navštívily zoo v Hodoníně. Byl to společný výlet s babičkou a dědem z Brna, mladýma (švagr, švagrová) a malou Barčou. Zologická je stejně jako Jihlavská na rovině  a tak pro už šmatlající dítka ideální. I kvalitou expozic a fauny ji přirovnám právě k Jihlavě. Můj žebříček zoologických zahrad je zatím Jihlava, Hodoním, Brno…no a ostatní teprve uvidíme. Honzíka hodně zaujaly ovečky, mufloni, tygr, taky tukan, toho zná z knížek a ještě jsme strávily dost času u opic. Asi také z toho důvodu, že jsme u pavilonu opic vyhlásily zastávku na oběd. Nakonec se Honzík povozil na kolotoči, kde prostřídal svezení ve dvou autíčkách a tuším oslíkovi. Při odchodu ze zoo ho také uchvátil stojan na kola, od kterého nechtěl odejít (jak jinak). Po cestě na parkoviště se ještě s Barčou handrkovaly o modrý balón, který koupila babička. Babička teda koupila tři, jenže když si Barča začala hrát s modrým, tak už náš prďola  žlutý nechtěl no.Výlet se vydařil a i když u obídku trošku kapalo, myslím, že byly všichni spokojeni. Já teda jo.

Fotky zde

30. července – ježdění k babičce a narození Elenky 

Nyní jezdí Honzík 1 x za týden na prázdniny k babičce a dědovi do Hodějic. Vždy pěkně na celý den, i s poledním chrupkáním. Vůbec se mu nestýská, řádí tam s Aničkou jak černá ruka. Nejvíc času stráví v bazénu. Nedělá s koupáním a skákáním do vody žádné caviky. Vyleze na schůzky a udělá krok do bazénu. Horší když v bazénu nikdo není, aby ho chytal… Druhá nejoblíbenější věc je výlet na ovečky. Už když ho vezeme do Hodějic, tak skoro celou cestu béká jako ovečka. Hned po výstupu z auta hlasitost svého bekání zvýší, toho kdo ho zrovna drží, tak tahá za ruku a ukazuje směrem k ovečkám. Taky pořád všechny pusinkuje. Je tam prostě spokojený. Třeba dneska si v poledne pospal 3 hodinky.

V úterý jsme se byly podívat na nový přírůstek známých. V pondělí minulého týdne tedy 20. červnce se jim narodila v 01:20 minut holčička Elenka. Vážila 3,10kg a dlouhá byla rovných 50cm. Když jsme ji viděli pěkně naživo, tak to teda byla proti našemu kulturistovi malinkatá prďolka.Když ji Mirča chovala v náručí, tak si spokojeně chrupkala a jen když náš dragounek při hrátkách s Nelinkou hlasitě zapištěl, tak na chvíli mrkla kukadýlkama a za chvíli už zase v klidu odpočívala. Pro Honzuldu to bylo zajímavé prohlédnutí miminka a vždy když jdeme kolem domu Elči a Nelči, tak na něho ukazuje a říká mimi.31. července – příprava na dovolenou 

Zítra odjíždíme na týdení dovolenou, takže dnes u nás vrcholí přípravy na cestu. Odpoledne ještě odvezeme zvířectvo do Hodějic a přivezeme Honzíkovu sestřenici Aničku, kterou bereme sebou. Honzulda si určitě neodpustí vykoupání v bazénu a nejspíš i na ovečky budeme muset zajít.

Hned v neděli jedeme navštívit pražáky a jejich nový přírůstek Stelinku na jejich chatu na Orlík.

Také jsme dneska na doporučení mladé sousedky naplánovaly návštěvu Aquapalace Praha, ale ještě musíme namyslet kdy.

Program na dovolenou je tedy napěchovaný k prasknutí, teď už jen aby vyšlo počasí. Všichni se moc těšíme a po návratu podáme zprávy. Počítač sice bereme sebou, ale čas určitě nebude. Takže se nechejme překvapit. 

DOVOLENÁ  V PENZIONU U MALÍŘSKÝCHHon­zík, rodiče, sestřenice Anička, babička Jarka a děda Jirka

1. srpna - sobota

V sobotu jsme si prošly Písek. Pozdní oběd jsme si daly na ostrově, kafíčko potom v parku, kde se Honzík s Aničkou vyřádily na prolízkách.

2. srpna- neděle

V neděli jsme navštívili pražáky, ale hlavně Stelinku na chatě na Orlíku. Anička se svezla i na loďce, ale právě když byly na druhé straně, tak začínalo pršet a blížila se bouřka, takže musely rychle spěchat naspět. A ještě že tak. Pršelo dlouho, foukal silný vítr a bouřka měla opravdu sílu. To bylo po obědě na který jsme zajely do nedaleké hospůdky. Odpoledne se grilovala rybka, párky, bagety … no zase jsme se prostě cpaly.

3. srpna -pondělí

V pondělí jsme si udělaly výlet do  Aquapalace Praha, kde se nám moc líbilo. Na místo jsme dorazily něco před 13.00hodinou. Honzík usnul těsně před cílem a dospával ještě na parkovišti. Hlídal táta, ostatní šly na gábl. Hned po probuzení jsme se přidaly a vyrazily do víra tobogánů. Honzíkovi se nejvíc líbilo asi v paláci pokladů, kde se nachází dětské bazénky a je to vlastně místo dětského řádění. Dospělákům a Aničce zase v paláci dobrodružství, což je jeden pavilon plný nejrůznějších skluzavek a tobogánů. Dokonce i máma jezdila.Ve vodním ráji jsme řádily asi do 15.45h, protože před 17.hodinou jsme měly naplánovaný odjezd, aby jsme stihly večeři. Stihly jsme ji.

4. srpna -úterý

Dnes dopoledne jsme si všichni udělaly výšlap na chatu Živec a odtud na rozhlednu Jarník.

Poctivě jsme vyšlapaly všech 182 schodů nahoru, kde jsme ovšem nějak příliš dlouho nevegetovaly. Okoukly jsme okolní krajinu z ptačí perspektivy a rychle dolů. Ta výška to není nic pro mě. Po sestupu jsme proběhlo přebalení prťavce a cesta zpět. Celý výlet poprchalo a foukal vítr, tak jsme cestu zpět nakonec ani nešly po jiné ztezce, jak bylo v plánu. Honzík po chvilce usnul a tak jsme se navrátily stejnou cestou.

Odpoledne jsme za cíl vytyčily opět chatu živec, ale po jiné trase. Byla kapánek delší a někteří už nedoufaly, že jdeme správně. Po zdolání kopce byl cíl pokořen. Jelikož už zase začínal být pozdní večer, občerstvily jsme se pivem(jen jedním) a rychle zpátky na penzion, aby mohla drobota zalehnout.

5. srpna -středa

Po snídani jsme vyrazily směr Protivín na prohlídku Krokodýlí zoo. Nejen Honzulda s Aničkou pokoukaly na ty zubatý příšery. K vidění byl i krokodýlý inkubátor plný vajec. Potom jsme si prošly Protivín, ženský nemohly vynechat nákup (tenisky Aničce) a na oběd jsme se usadily na zahrádku místní pizérie. Byla tam skluzavka a pískoviště plné hraček, takže Honzulda byl spokojený a chvilku si před jídlem, mezi jídlem a po jídle pohrál.

6. srpna -čtvrtek

Tento den jsme se vypravily do Zoo Ohrada v Hluboké nad Vltavou. Náš Honzík usnul jako mnohokrát těsně před cílem. Takže ostatní musely vyrazit bez nás. Honzulda spokojeně chrupkal v autě a já jsem využil chvilky volna a zatelefonoval jsem babičce do Hodějic. Znáte to – co, jak, kde a tak. Asi za hodinu se spáč probudil a už jsme pádili do zoo za zbytkem výpravy. Musím říct, že umístění a vůbec kvalita vyprojektování této zoologické nás mile překvapila. Vstupuje se přímo do obrovských voliér na břehu rybníka, ve kterých se ptáci nachází. No prostě paráda. Na medvědy se caparti podívali takřka z očí do očí ze vzdálenosti asi jednoho metru. Chundeláči právě svačili směs ořechů, zeleniny a ovoce. Také se na trase nacházely krmná místa pro ryby, na kterých nedočkavě mrskali ploutvemy pěkně vypasení kapříci. Při krmení labutě se znenadání vynořily zase pěkně rostlé rybky a labuti skoro všechno smlsly. Hned u vstupu/výstupu je kozí výběh, krásné venkovní hřistě pro děti a pěkná restaurace, ve které jsme poobědvaly. Honzík s Aničkou zase poběhaly v kozí ohradě a po obědě jsme strávily ještě dostatek času pro vyblbnutí svišťů na hřišti.

Odpoledne jsme se vydaly ještě do nedaleké Třeboně na vyhlídkovou plavbu lodí po rybníku Svět. Plavba trvala asi 40 minut a nebyla minuta, kdy by Honzík poseděl. Chvilku koukal, potom zase víc chvilek zlobil, potom běhal po lodi, no prostě to byl pro všechny zážitek 7. srpna -pátek

Pátek znamenal konec dovolené pro babičku a dědu. Dopoledne jsme se zašly podívat na muflony a daňky do místní  obůrky. Hned u plotu byl pěkný posed, na který všichni postupně vylezlya mohly se kochat pohledem na zvěř. Ta proti mému očekávání ležela pěkně vystavená na louce a dokonce ani nereagovala na Honzíkův povyk. Odtamtud jsme se vydaly do města na oběd. Daly jsme si, co se do nás vešlo a zpět na penzion. Procházka to teda byla pěkná.

Potom ještě Anička pojezdila trošku na kole a babička s dědem odjely domů. Než se Honzulda vychrněl, poctivě jsme s Aničkou trénovaly jízdu na kole. Dokonce se nevyhnula jednomu pádu. Prostě tam byla díra no.

8. srpna -sobota

Sobota byl konečný den našeho pobytu v Písku a tak jsme hned po snídani musely začít balit saky paky. Poslední volné chvilky jsme strávily na dětském hřišti u penzionu. Nakonec jsem byl rád, že se všechno tak tak vlezlo do auta a kolem 10hodiny jsme vyrazily směr domov.

Teda né úplně domov, ale k babičce a dědovi do Hodějic. Bylo tam právě mistrovství republiky v orbě koňmo a další koňské akce. Samozřejmě parádní podívaná pro Honzíka, tak jsme neváhaly.

Hned jsme povyprávěly zážitky z dovolené, pokoukaly na koníky a za chvíly byl večer. Tak rychle domů a uložit Honzíka do postýlky.

Fotky z dovolené ZDE.

18. srpna

Tento týden už byl Honzulda u babičky v Hodějicích jednou a pojede zase ve čtvrtek. Moc se mu tam líbí a babička si pochvaluje, jak je bez rodičů hodný. Když je pěkně, tak jsou skoro celý den v bazénu. Minule, když vylezly z bazénu, jak jinak než kvůli jídlu, tak prý slupl dva krajíce s marmeládou a ještě se rozhlížel, co by kde spořádal.

19. srpna

V neděli u nás byla pouť. Tak jsme nakoupily, navařily a pozvaly naše rodiče na oběd. S tím, že po obědě půjdeme na kolotoče. Najedly jsme se myslím dosytosti, než se stačil vzbudit Honzík, tak jsme se ještě dojedly zákusky a chlebíčky. Po probuzení a najezení Honzíka, jsme vyrazyly směr náměstí na komedoše. Honzulda s Aničkou byli na řetízkáči, potom já a Anička a taťka a Honzík na autíčkách. Na labutě šla s dětmi zase babička Jarka, Anička se potom šla ještě sklouznout  na nafukovací hrad. Celou dobu pařilo slunce, tak jsme se šly občerstvit na zahrádku pod slunečníky. Když jsme si sedly na uvolněné místo, pařilo na nás úplně stejně jako u kolotočů. Studenou kofolu neměly, vodu jen perlivou, tak si každý něco vybral, Honzulda se svezl na motorce a rači jsme šli nahoru. I tak jsme myslím dorazily nějak kolem 18. hodiny. Děti trošku pojezdily, takže vládla spokojenost. Dědové si dali něco málo do trumpety (já s nima), ženský zase poplkaly, takže pěkná rodinná neděle.

26. srpna – už týden modré oko

Někdy minulý týden měl Honzulda další karamból. Máma byla na houpačce, Honzík šel okolo a najednou zničeho nic zakopl a spadl hlavou na železnou nohu houpačky. Praštil se do lebeční kosti přímo u konce pravého oka směrem ke spánku.Vím z vlastní zkušenosti, že v tomto místě to bolí pekelně. Také tak Honzulda brečel. Z počátku byla vidět jen malá ranka, kde dopadl na lavečku, ale jen do doby než místo napuchlo. Po chvilce měl Honzík oko jako boxer, sotva na něho viděl. Celý den ho to boleho a podle toho měl i náladu. Otok začal ustupovat asi za dva dny a postupně se mu přelíval blíž k oku. Dnes už má pouze ranku v místě kontaktu s lavečkou a nad celým víčkem má modrou zář. Hlavní je, že už ho to nebolí a může zase řádit. A že řádí…

27. srpna – 1. klíště

Dneska odpoledne, když máma odjela sportovat, tak jsme jako vždy s Honzíkem řádili na zahradě. Napřed jsme se byli projít k lesu. Když jsme se vrátili a já jsem cosi uklízel, Honzík hned mazal ke kytičkám prohlížet si včeličky. Už z dálky jsem na něho volal, ať na včeličky nešahá, že ho štípne… Ale znáte to. Když už jsem byl od neposedy na dva kroky, tak už ho nebavilo se na ně pouze dívat a vztáhl k jedné včelce  ruku. Chytil ji mezi dva prstíky, ale naštěstí naplocho, že ho nemohla štípnout. Chvíli si ji prohlížel a když jsem na něho nevěřícně zakřičel, tak ji zahodil. Štípanec nedostal, takže dobrý.

Večer při koupání jsem pro změnu na Honzíkovi objevil klíště. Bylo tak malé, že jsem  dlouho rozpoznával, zda jde skutečně o parazita nebo jen černou tečku. Bylo to pidi klíště nejspíš ještě miminko. Po vykoupání jsem si vzal čelovku(baterku na čelo), pinzetu, vatovou tyčinku a šli jsme s Honzuldou na věc. Klíště bylo přisáté na pravém předloktí, takže nebylo nejjednodušší přesvědčit prcka, aby s rukou nehýbal. Tyčinku jsem namočil v alpě a  šudlil jsem tak dlouho, dokud se klíšťáček nepustil. Honzíkovi jsem řekl, že tam má mravenečka, protože ty zná a že ho táta musí chytit. Jedině tak bylo možné ho udržet v klidu. Když zrovna nemlel rukou, tak mě sundával čelovku. Ale nakonec jsme všechno úspěšně zvládli a Honzulda mohl jít chrnět.

28. srpna – „Armáda hrou“

Dneska si mamča a Honzík udělaly výlet za mnou do kasáren, kde byla akce pro děti nazvaná „Armáda hrou“. Vzaly sebou ještě Nelinku a tetu Jitku s Míšem. Řádně jsme ozkoušely místa řidičů a pilotů ve všemožné technice. Honzík chtěl pořád do vrtulníku. Vrtulník v pohybu byl k vidění pouze jako vrtulníkový trenažer na kterém měla ukázku vojenská policie. Taky se jim líbil pejsek, který předváděl se svým psovodem svoje umění. Pánové od vojenské policie si našeho Honzíka pořádně proklepli, takže došlo i na otisky. Nakonec jsme sčouhly hasiče, jak vyprošťují zraněného z havarovaného automobilu a za chvíli jsme už seděly v autobuse směr místo nástupu v kasárnách. Bylo to povedené dopoledne.

7. září

Včera po vyspání jsme si udělaly výlet do Mariánského údolí. Posbíraly jsme doma staré pečivo a že půjdeme nakrmit kačeny a zvířectvo v Eldorádu. Honzíka už od soboty nějak bolela levá noha a nemohl na ni ani pořádně stoupnout. Byla jako kdyby mu pořád mrtvila. Běhat vůbec nechtěl. Několikrát se mu stalo, že kousek ušel a potom se mu noha podlomila a spadl. Byl z toho nesvůj a my teda taky. Cestou k Muchové boudě, jsme krmily rybky a kačeny, které jsme potkaly. Nejvíc kačen je však vždy až na posledním rybníku, kam jsme také mířily. Tam jsme kačkám naservírovaly většinu pečiva, to byl Honzík ve svém živlu. Házel kousky chleba a rohlíků přímo pod kočár, kde se o každý kousek přetahovalo hejno hladovců. Po krmení jsem si dal kofču a ledňáka a mohly jsme vyrazit zpět.Večer měl Honzík trošku zvýšenou teplotu. Dneska když ho máma měřila před poledním spaním, tak teploměr ukázal 38°C. Vše vypadá, že náš Honzulda bude asi maródek.

22.září

Přece jenom byl Honzík nemocný. Tedy nejen on, ale nakonec všichni. Celý minulý týden jsme se léčily. Nejhorší byla noc, kterou  Honzulda prozvracel. Navíc nás všechny bolelo v krkua trápila nás rýma s kašlem. Nyní už je vše v pořádku a jsme snad zdraví. Prcek řádí jako jindy, tak to vypadá, že je zdráv.

Dneska jede k babičce do Hodějic, tak snad bude mít máma trošku klidu. Teda na práci no.  Anička už ale chodí do školy, takže budou s Honzíkem řádit, až přijde odpoledne z družiny.

24. září

Honzulda je zase ve svém živlu. Přijela k nám babička z Hodějic. Byly venku a Honzík určitě babičce ukazoval, jak umí zašlapávat krtičence.To se mu líbí. Později přijel i děda a šli se podívat k tetě Jiřce na chaloupku. Je tam malé jezírko s rybičkama, tak byl Honzulda ve svém živlu.

26. září – zítra Zoo Lešná

V neděli vyrážíme do Zoo LešnáOdjezd je v 8:30 ráno, jelikož na desátou máme sraz na místě se zbytkem výpravy. Máme sebou i Aničku, takže Honzulda bude mít sparinga.

Výlet se vydařil, Honzulda viděl Melmeny(žirafy), tak byl nadmíru spokojený. Taky se prckům líbili medvědi, dost času jsme strávily také u lva s lvicí, který nám předvedl jak umí řvát. Až se z toho náš prďolík rozbrečel. Pěkná podívaná byla i u bazénku s tučňáky a u gorilýho výběhu. To panečku Honzulda koukal, jak ta opice je velká.  Nakonec jsme si  pochutnali na řízečkách s hranolkama, nakoupili plyšáky, udělali poslední fotky na dřevěné opici a plni krásných zážitků vyráželi směr domov.

15. října – Honzulda má Moraxelu a Hemofila 

Minulý týden byl náš Honzík na výtěrech krku a nosu. Když jsme se konečně dovolali výsledků, tak nás moc nepotěšily. V krku vězí vir Hemofil a když už, tak v nose ještě nějaká Moraxela. To znamená přeléčení antibiotiky, máma a já taky na výtěry a pokud možno i nejširší okruh lidí, co s Honzuldou přišli do styku. A kde se vzal? Asi od zubů  No co se dá dělat…musíme léčit

21. října – výsledky výtěrů naší mámy

Včera se máma dozvěděla výsledky svým výtěrů. Hemofila má tuším v nose a jako bonus jí ještě zjistili stafilokoka. Takže dneska jí vyzvednu antibiotika a může léčbu zahájit také.Honzulda jako by antibiotika ani nebral. Řádí jako jindy, no možná ještě víc. Už pěkně opakuje slova, za chvíli bude nejspíš žvatlat. Jeho nejoblíbenější slovo je niní NE. Říká to pořád a na všechno.

23. října – moje výsledky výtěrů 

Dle výsledků výtěrů jsem zdravý jako ryba. Je to sice zvláštní, ale je to tak. A díky za to. Včera u nás byla babička a když byly s Honzíkem na odpolední, za ten den již druhé procházce, byly se jako vždy podívat na kozu. Jenže ta měla otevřenou branku a když na ni začal štěkat labrador od naproti, tak chytla amok, začala kolem babičky a Honzíka běhat a do všeho trkat. Ti utíkaly, co jim nohy a kola od kočárku stačily. Určitě by nějaký ten trkanec taky schytaly.

2. listopadu- Honzík už spává ve velké posteli

Ve čtvrtek jsme Honzíkovi povlékli druhou madraci na jeho letitě a večer už pěkně chrněl ve velké posteli. Postýlku jsme ještě nechali vedle postele, kdyby náhodou v noci protestoval, ale celá noc proběhla v klidu. V pátek si Honzíka odvezla babička s Aničkou do Hodějic, že si ho nechají doma přes noc. Bylo to poprvé, tak jsme čekali ledacos,  ale Honzulda si z toho nic nedělal. Víc nesvá byla máma. I ta to však zvládla. U babičky spal s nima v posteli, tak to se mu líbilo.

Horší však byla noc sobotní. Večer ho děda s babičkou a Aničkou přivezli, absolvovali jsme večerní rituál jako každý den a Honzík šel v tu svoji půl osmou spát. Usnul celkem pokojně. Když jsme šli s mámou spát, šli jsme zkontrolovat a přikrýt Honzíka jako vždy. Ten se však po našem odchodu vzbudil a už to začalo. Potom už usnout nemohl ani u sebe ani u nás, nepomáhalo nic. Nešlo to po dobrém a ani po zlém. Po jeho nekonečném vstávání z postele a pendlováním mezi pokojíčkem a ložnicí nakonec usnul někdy kolem půl druhé v noci. Naše domněnka je, že babička nejspíš uvařila sice čas s příchutí ovoce, ale zelený. Potom byl Honzík čilý jako rybka a spát prostě nemohl. Stane se no. Ale je to pouze domněnka…V neděli sice při usínání taky chvíli protestoval, ale se sobotou to nemělo nic společného. Spal pěkně celou noc. Ráno však nelenil a jakmile slyšel něco klapnout (při mém odchodu do práce), vstal, cvakli dveře a už se šteloval za mámou do ložnice.

11. listopadu- Honzulda chodí čurat na nočník

Jak teď jezdí Honzík k babičce, tak ho s dědem začali učit čurat na nočník. Doma v tom pokračujeme a jakš takš to jde. Sice Honzík nechce, vždycky bébá, ale musí tam sedět dokud se nevyčurá. Ještě to ale není stoprocentní, takže si mezi tím cvrkne klidně i do plínky. Začít s tím už však bylo nezbytné neboť Honzík bude mít dva roky, má nějakých 18 kilo a plínky velikosti 6 mu nebudou pořád. Potom už jsou jen pro dospěláka.

25. listopadu – Honzík si sám čistí zuby a chodí cvrkat na nočník

Honzík už umí říkat mami, tati, baby a Ani. Aničce teda říká Nani, ale i tak je šikovný. Aby ne, když už bude mít 2 roky. Dárky už jsou nakoupeny, dorta objednaná, tak snad bude Honzulda spokojený. Dvakrát týdně jezdí k babičce a tam se mu moc líbí protože můžou řádit s Aničkou. Nas nočník už chodí čurat bez problémů. Ani se k tomu nemusí přemlouvat. Prostě sedne a vyčurá se. I čištění zubů zvládá bez křiku. Máma ho naučila čistit v koupelně u umyvadla a to se mu líbí. Namáčí si kartáček pod tekoucí vodu, potom si ho strká do pusy a cucá tu vodu. Mezi tím mu zuby pěkně vyčistíme a vše probíhá v klidu.

Nejlsledovanější pohádky jsou nyní ďoďo, jak Honzík říká krtečkovi. Rybičky a Auta nějak upadají v zapomnění. Hodně také jezdí na motorce a to jak doma, tak u babičky.

3. prosince – Honzíkovi narozeniny se blíží

V neděli dopoledne to budou dva roky, co se nám Honzíček narodil. Pamatuji si to, jako by to bylo včera…  Dort s cukrovím je objednaný a  oslava je svolaná na sobotu. Dárků jenom mi máme nakoupených až až. Honzulda bude mít určitě velikou radost. Každopádně fotky z oslavy už budou z nového fotoaparátu (učil jsem Honzíka fotit a když jsem chtěl foťák vrátit, tak přede mnou začal utíkat, při tom běhu mával s přístrojem na poutku a ve finále ho zahodil. První náraz zeď, druhý náraz dlažba a to vše při otevřeném objektivu. To jsme si vyslechli od mamči ). Ten nový fotoaparát bude Panasonic Lumix DMC-TZ7 a to v hnědé barvě. Tak doufám, že fotky budou stát za to!

9. prosince – náš Honzulda je pěkná zlobivka

V sobotu jsme tedy oslavili Honzíkovi narozeniny. Oslava se povedla, najedli a napili jsme se do sytosti. Veselo u nás teda bylo dost. Taky aby ne, když se u nás sešlo 5 malých raubířů. Dost si vyhrály v Honzíkovém domečku a taky pořádně prověřily Honzíkův dárek od babičky a to interiérovou houpačku. Ta se jim teda opravdu líbila. Dokonce i Anička si v ní pěkně polebedila. Nový fotoaparát jsme prověřili, fsnímků i videí jsme pořídili dostatek, teď je jen trošku poupravit a dáme je sem. Pro mámu je přístroj samozřejmě zase pomalý, ale na to už jsem si zvykl Tento týden se nám zdá, že náš Honzíček pořád jenom zlobí. Nic nejde po dobrém a všechno je problém. Rýma už ustupuje, ale karambóly se stávají pořád. Ten poslední byl pád ze skluzavky. Naštěstí z malé v pokojíku, ale i tak. Ještě se chtěl před spaním naposledy sklouznout, vylezl nahoru, ale jak byl v pyžamku, tak to klouzalo a místo dopředu se rozjel dozadu. Sjel na zadek, asi se bouchnul do zad, no a do hlavy určitě. To bylo o dveře. Tak si ještě navečer pobrečel a šlo se spát.

19. prosince – Honzík je u babičky a máma je nemocná

Honzík je už od včerejška u babičky a dědy v Hodějicích, protože máma je nemocná a já jsem od soboty do neděle v práci. Tak pomáhá s pečením cukroví. A máma se může v klidu vyležet a zahnat bacily. Anička doma sice neni, ale i tak si Honzík v Hodějicíh hodně vyhraje.

4. ledna – A je po svátcích

Na štědrý den jsme byli u babičky a dědy v Hodějicích. Dárků nebylo jen pod stromečkem, ale snad v celém pokoji. Honzík i Anička byli spokojení a s nadšením rozbalovali dárky. Anička se divila, že i když Ježíškovi nepsala, tak dostala spoustu dárků. Honzíkovi se zase nejvíc líbily vláčky. Sice, když poskládáme koleje a pustíme mašinku, tak nevydrží jezdit moc dlouho, ale ne že by nejezdila, ale stačí se otočit a Honzík v mžiku koleje zase rozebere. Ale je pravda, že už si vydrží hrát i sám. Tedy chvilku. Když jsme složili autodráhu, tak se mu taky moc líbila, u té jsme se teda nařechtali. Ale zase jen do doby, než začal zkoumat dráhu. Ale radost Honzíkovi dělají samozřejmě všechny hračky. U každé vydrží chvíli nebo spíš u žádné dlouho. Nám zase dělá radost, že si už rád čistí zuby. Na nočník pro změnu nechodí vůbec, na záchod jen v nějakém dobrém rozmaru.

6. ledna – máma nám spadla ze schodů

Včera dala máma malého spát a když potichu scházela schody, aby ho nevzbudila, tak ji to uklouzlo a pěkně se natloukla. Nejhůř na tom byla s pravou rukou. Po kontaktu předloktí se schodem ruka hned maximalistickým způsobem opuchla a zmodrala. Dál má máma natlučené pozadí a naražené kůstky prstů na noze, jak vrazila nohu mezi šprušlata Honzíkové zábrany. Když jsem dojel odpoledne z práce a viděl ruku, tak jsme odvezli Honzíka za Aničkou do Hodějic a jeli jsme na pohotovost. Naštěstí ruka zlomená nebyla. Otok byl následek prasknutí cévky ve svalu z které vytekla tekutina s krví. Snad už to dnes mámu tak nebolí a brzo se nám uzdraví.

9. ledna – od jedné babičky k druhé

Včera odpoledne jsme si jeli pro Honzíka k babičce. Honzík si v Hodějicích hraje s Aničkou, tak se mu tam líbí a má pořád co dělat. Tentokrát se sáňkovali a bobovali. Byl z toho tak nadšený, že ho potom musela baička ještě jak dlouho tahat na saních po vesnici. Ani ze sáňek nechtěl slézt. Místo boby, říká bybo. I když cestování pro našeho prcka k babičce je nějakých 10 kilometrů, byla to hrůza. Sněhová kalamita úplně všude. Když jsme to na těch silnicích viděli, rači jsme se domluvili, že než aby máma s Honzíkem jeli zítra k babičce a dědovi do Brna, tak je tam zavezu radši já dneska. Takže jsme od jedné babičky cestovali ke druhé. Sice ne obvyklou cestou, jelikož dost silnic bylo kvůli neprůjezdnosti uzavřeno, ale dorazili jsme v pořádku. Honzulda byl zase ve svém živlu.

17. ledna – Honzík si málem vyrazil zub

Když se včera Honzík vzbudil, došel za námi do postele a blbli jsme jako vždycky. Jenomče jsem si jaksi neuvědomil, že nemá papučky. Bafnul jsem na něho, Honzulda se rozběhl kolem postele směrem k nohám no a jak měl jen ponožky, tak mu to uklouzlo. Jak padal, tak spadl zubem přímo na hranu postele. Honzík řval jako tur, krve taky poteklo. Zub naštěstí zůstal na svém místě, ale trošku se hýbal a asi to našeho prďolku dost bolelo.

22. ledna – Sáňkujeme jako o život

Se zubem to vypadá dobře. Už Honzíka nebolí a v jídle ho to také nijak nepoznamenalo.

Teď našeho divočáka baví sáňkování a dovádění na sněhu. Na sáňky chodí doma s mámou a u babičky s babičkou a s Aničkou. Někdy ho musím tahat ještě večer, když přijdu z práce, ale to je za chvíli tma.

Současná váha se pohybuje někde kolem 19ti kilo a výška už se vyšplhala téměř k metru. Je to kus chlapíka.

28. ledna – Honzík nechce od babičky

Honzík je od úterý u babičky. Když jsme si pro něho včera přijeli, ještě jsme v Hodějicích pobyli, pohráli si a k večeru, že pojedeme domů.

Když jsme řekli Honzuldovi, že pojedeme domů za Barčou a Juráškem a šli ho obléci, začal řev. Anička se mezi tím šla koupat.

Honzík nám dal najevo, že domů nechce, že chce být u babičky a tak jako včera se jít koupat s Aničkou. Nakonec jsme se teda s mámou domluvili, že Honzíka necháme u babičky ještě jeden den.

Když se začal s Aničkou koupat, tak že teda s mámou pojedeme domů. Ale to začal křik nanovo. Honzík sice chtěl zůstat, ale s náma. Vykoupaného ho dávat do auta nebylo včera úplně ideální, jelikož venku bylo –17°C, tak že ho uspíme a pojedem. Já jsem spal dřív než Honzík a ten prďola ne a ne usnout. Když bylo 21:30 a ten náš zlobivka ještě nespal(chvílemi už sice ano, ale vždy se vzbudil a kontroloval nás), už jsem byl značně „nervózní“ a prostě jsme se oblékli a jeli domů. Uspání vyřídila babička a podle slov dědy to trvalo 2 minuty.

31. ledna – Maškarní v Pozořicích

Dneska jdeme s Aničkou a Honzíkem na místní maškarádu. Jdou i všichni Honzíkovi kamarádi a kamarádky, takže o zábavu bude postaráno. Posléze dáme vědět.

5. února – Jedeme popřát babičce k svátku

Včera jsme si Honzíka přivezli od babičky z Hodějic a dneska odpoledne jedeme zase k babi do Brna. Včera měla svátek, tak jedeme všichni popřát.

Ráno ten náš nespavec zase spadl z postele. Došel za námi ve 04:30 a že chce pustit televizi. Oba jsme mu s mámou říkali, že je ještě tma, že se ještě spinká, ale Honzulda opakoval stále svoje NE. Tak jsme se posunuli a spali, Honzík nakonec usnul taky. Ráno se chtěl převalit na druhou stranu a v domnění, že je na svojí dvojposteli, tak se překulil na zem.

7. února – maškarák v Hodějicích

Dneska jedeme zařádit na maškarní do Hodějic.

Maškarní se vydařil. Bylo tam daleko víc prostoru než v Pozořicích. Pro děti byl připraven pestrý program včetně vybavení pro dostatečné vyřádění prcků. Celým programem prováděl klaunský pár a nejvíc se Honzíkovi líbilo prolézání tunelů. Z počátku se bál a nechtěl, ale nakonec to jednou zkusil a potom zase nevěděl, kdy má přestat. Další věc, kterou si Honzulda oblíbil, byly frkačky, které děda koupil hned při vstupu. Frkal celou dobu, to dokazovala i životnost frkačky, která vydržela asi dvě hodiny. Anička byla v šatech za princeznu a Honzík zase za tvrďáka kauboje. Jako vždy to nejvíc Honzíka začlo bavit, až byl konec a mělo se jít domů. To se všechny děti nahrnuly na jeviště a tancovaly a řádily co jim zbytek sil stačil. No a náš Honzulda samozřejmě nemohl zůstat pozadu. U toho stačil prozkoumat osvětlení a veškeré vybavení pro reprodukci hudby.

10. února – „bobo“ už náš Honzík dělá do nočníku

Po nesčetně pokusech, snaze babičky s dědem a hlavně díky železným nervům naší maminky začíná Honzulda konečně dělat „bobo“ na nočník. Že chce cvrndat, to už si pěkně řekne sám, ale s chozením na velkou to bylo horší. Od minulého týdne se to však začíná měnit a vždycky to tak nějak zvládneme do nočníku. Sice to je vždy s problémy, ale hlavní je, že to postupně jde.

13. února – Už jsou zase marodi

Tak nám zase marodí. Honzík i máma jsou nemocní. Honzulda chrchle jako tuber a máma je špatná celá.

17. února – Už jsou zase marodi

S Honzíkem je to hrozný hlavně v noci. Celou noc prokašle a hleny ho úplně dusí. Spím s ním a vždy když se mu už z toho kašle navaluje, tak ho musím posadit a pro jistotu mám po ruce taky lavor. V pondělí jsme převlékali postel dvakrát za noc. Nejhorší je ten kašel. Kašle prostě celou noc, no hrůza. Mámu kašel a hleny trápí taky, u prcka je to ale horší.

22. února – Honzík už je lepší, máma ještě moc ne

Tak Honzulda už je celkem dobrej, ale kašle a soplí pořád. V noci už je to však bez problémů. Máma teda kašle taky, ale vyléčená ještě není. Pořád je taková zesláblá a za chvilku se hned unaví.

Ale snad ji to za chvíli přejde a bude zase zdravá jako rybka.

25. února – Už zase řádí

Včera jsme Honzuldu dali k babičce jen přes den a nakonec tam zůstal až do dneška. No jo, když je s Aničkou, tak si hrají a jsou spokojení oba. V poslední době Honzík hodně kreslí, ať už na papír nebo u babičky na tabuli. Taky pořád nutí kreslit nás. Nejvíc bábu, dědu a Áňu. Příští týden má Anička prázdniny, tak nějaký den bude Honzík v Hodějicích a chvíli bude Anička zase u nás. Ať si babička s dědou taky trošku vydechnou.

3. března – …

V pondělí udělal náš Honzík konečně bobajze i mimo vanu. Teda samozřejmě do nočníku, ale už na něm nemusel sedět ve vaně. Ne že by nás chtěl nějak cíleně potěšit, spíš už se mu chtělo tak moc, že prostě musel. No a čas koupání ještě nebyl.

Taky už se nám stalo, že se Honzík houpal v houpačce, kterou má zavěšenou v obýváku a v zápalu houpání nějak zapomněl na to, že se mu chce čůrat. Byl celý mokrý on i houpačka…

11. března – Honzulda umí telefonovat

Dneska jsem volal domů mámě a k mému překvapení se mnou chtěl mluvit i Honzík. Doteď vždy, když jsme mu dávali telefon do ruky ať někomu něco řekne, tak nechtěl. A dneska si vzal telefon a pěkně jsme spolu vykládali. Potom jsem zase mluvil s mámou a Honzík chtěl telefonovat taky.

Už aby bylo venku pěkně teplo, ať můžeme začít chodit zase na prochandy.

15. března – náš syn překonal hranici 100cm

V neděli jsem po dlouhé době přeměřil našeho synečka a moje zjištění bylo 100 cm. Teda přesně trošičku přes 100. Je to pěknej pořez co.

24. března – Venku je pěkně, tak jezdíme na motorce

Prďolík už se snaží hodně mluvit. Všechno mu samozřejmě ještě nejde, ale zkouší to. Někdy se opravdu musíme smát, jak při pokusech něco vyslovit plete jazykem. Nejčerstvější slovo je Míša. Do nynějška říkal jen Mi. Dál říká pěkně Ely a Nely, dvě tety a strýc. Taky ho máma naučila Bájik. Říká tak naší Barči i sestřenici.

Včera jsme byli venku na prochaňdě, Honzík měl sebou motorku a nazpátek jsem ho nesl na koníkovi. Takže byl spokojený.

1. dubna – Začíná nám pěkně teplíčko – Apríl

Honzík už umí říkat i Míša a od včerejška Saša. To je rarach od sousedů. Taky říká helma a boty mu ještě moc nejdou. Místo toho vyslovuje boby. Máma ho kažý den něco nového naučí a až přijdu domů, tak ukazuje, co všechno umí.

Snídaně už baští sám a polívku na oběd taky. Ovšem konkrétně u té polívky je dohled nutný!

14. dubna – Našemu prďouskovi už to pěkně povídá

Už také doladil to jeho dada. To znamenalo další. Nyní už ale umí pěkně vyslovovat další. Mluví mu to parádně. Teď měl sice trošku rýmu a sem tam zakašle, ale naštěstí to na nic dalšího nevypadá. Často se ovšem zlobíme večer, když si máme čistit zuby nebo oblíkat plínku. Nechce ani jedno. Jednu noc se dvakrát vzbudil a že chce dělat bobo. Tak pokaždé nacvrkal plný nočník a šel zase spokojeně chrupkat. Už se mu mokrá plína asi moc nelíbí.

29. dubna – Včera jsme sekali trávu

Včera jsem konečně vytáhnul sekačku abych posekal už trošku přerostlý trávník. Honzulda se hned hrnul, že bude sekat se mnou. Nakonec pomáhal. Chvilku se vydržel držet sekačky a chodit se mnou, ale sekačka jezdí celkem rychle a Honzík musí být natažený, aby na ni dosáhnul, tak to prostě moc dlouho nevydržel. Ani se mu nedivím. Venku bylo pěkně a Honzík má právě „zkoumací období“. Prostě si prohlíží a ošahává každého broučka, co venku najde. Jeden den byla na zahradě velká ropucha. To byl ve svém živlu a žába měla štěstí, že si to odskákala do hustých keřů, kam Honzík nemohl. Ale byl z toho dlouho nadšený a všem to vykládal. Ta žába byla ale opravdu velká.

A taky už sem musím dát nové fotky. Jenže tento měsíc prostě nebyl vůbec čas.

31. května – V Pozořicích už nebydlíme…

Pro ty kdo to ještě neví, tak v Pozořicích už nebydlíme. Dům jsme prodali a hodláme se stěhovat do jiného. Momentálně bydlíme přechodně u rodičů v Hodějících. Takže pro špekulanty – nerozvádíme se.

Nyní k Honzíkovi

Roste jako z vody a zlobí ještě víc. Minulý týden jsme byli zase na pohotovosti. Vylezl na žebřiny a spadl dolů. Měl odřenou hlavu vzadu a říkal, že ho bolí hlava a záda. Nikdo však nevěděl z jaké výšky to bylo, tak jsme radši jeli. O dva dny dříve zase vlezl pod schody za psem a potom se narovnal. Samozřejmě se praštil o železnou konstrukci. Tak jsme to u lékaře vzali jedním vrzem všechno. Prohlídka, rentgen hlavy, rentgen páteře, vyčůrat do skleničky. To poslední se Honzíkovi líbilo nejvíc. Celý pobyt v nemocnici se mu líbil a byl ve svém živlu. Naštěstí mu nic nebylo, lékař jen doporučil nákup přilby. Teď když vyvádí nějaké opičárny a řeknu mu, jestli se chce zase bouchnout a že budeme muset zase k doktorovi, tak s radostí odpoví JO.

4. června – Procházky v gumákách

U našich byla zatopená jedna ulic, tak jsme s Aničkou a s Honzíkem naštelovali gumcle a už jsme valili na obhlídku. Stála tam dvě hasická auta a všude vrčela čerpadla, takže si dovedete představit, kam se chtěl Honzulda nejvíc podívat. Tam, kde bylo nejvíc vody. Naštěstí ani jeden z těch dvou malých poděsů nikam neodpluli, Honzulda jenom hodil hasičům flašku matonky do zatopeného odvodňovacího kanálu. Kdyby jim tam hodil flašku slivovice, která stála opodál, tak by jim tak do smíchu nebylo. Zatopenou silnici jsme obešli po jiné zatopené cestě a kolem řeky jsme došli až ke hřišti. Sice tam místo něho byl nový rybník, ale kuňkaly tam aspoň žabky, takže zase spokojenost. Zpátky jsme to střihli tou zatopenou silnicí. Když už jsme se dobrodili až skoro ke konci, tak jsem začal zjišťovat, že na úseku asi 50 metrů už přestává stačit i výška mých gumáků. Ale ještě to stačilo, zato anička už dosáhla svého maxima. Honzíka už jsem chvíli nesl na koníkovi.

V jednom úseku jsem vzal Aničku na ramena, Honzuldu do náruče a pokračovali jsme dál. V jednom místě jsem musel Aničku zanechat uprostřed silnice(brodu) a ten nejhlubší úsek přenést Honzíka až na „břeh“, kde už se dalo stát. Tam ho chvíli pohlídal hasič Jirka a já zatím zašel pro Áňu. Procházka to byla pěkná. U domu jsem Aničce vylil gumáky a ti dva už zase spěchali lumpačit do zahrady.

17. června – Už spadl i ze schodů

Náš Honzíček snad zlobí čím dál víc. Chvilku neposedí a vymýšlí jen samé lumpárny. Jeden den mu Anička ukázala hvězdu, vůbec nezaváhal a že ji udělá taky. Skočil na ruce, ty mu povolily a hned byl čelem na kachličkách. Den potom se zase začal vztekat na schodech, tak jsem se otočil, že půjdu pryč. Když jsem se otočil nazpět, vidím jak padá po schodech. Naštěstí jsem přiskočil a než dopadl, tak jsem ho chytil do náruče. Ale i tak se cestou dolů pěkně potloukl. Mohlo to ale dopadnout daleko hůř. Včera pršelo, tak se ani nedalo jít ven. Honzík měl slíbeno sekání trávy s traktůrkem. Tak uvidíme dneska. 

29. června – S kruhem už plave sám

Už se nám zase udělalo počasí na koupání, tak Honzík jsou pořád v bazénu. Né že do něho nechce vlézt, naopak z něho nechce ven. Když je ve vodě v kruhu, tak už ví, že má pěkně kopat nohama aby plaval. A kope a plave. Trošku už začíná i zkoušet sám skákat.(aby ho nikdo ve vodě nechytal)

9. července – Honzulda je asi vodník

Včera jsme byli u rodičů v Brně. Odpoledne až to tolik nepeklo jsme vyšli na hřiště, že prcci trošku pořádí na prolízkách. Když jsme se blížili, Honzík uviděl, že je v provozu vodotrysk. Obhlídka mu trvala asi pěk minut a pak řekl „boty dolů“. Tak jsem ho pro jistotu svlékl celého a už valil pod vodu. Fontánka to byla moderní, tryskala ze země do výšky asi metru a výška kolísala. Zato v průměru měl proud tak deset centimetrů, takže vody bylo dost. Za chvilku tam už s ním byla i Barča a řádili jak dva vodníci. Většinu času teda strávili tady. Hřiště je ani moc nezajímalo. V tom vedru co bylo i v tak pozdním odpoledni se vůbec nedivím. Nakonec se pohoupali, pak jsme ještě trošku pokopali na hřišti s míčem a zase zpátky domů. 

5. srpna - Honzík radostně očekává brášku

Tak už je to jasné, Honzulík bude mít bratříčka! Dneska jsme byli všichni tři na ultrazvuku a bude to kluk. Pořádně jsme si ho prohlídli a už na první pohled to bude hodný chlapeček…teda aspoň doufáme. Přesný termín je na 27. prosince, tak se uvidí. Dva kluci, to bude facek. Mamča už se nemůže dočkat na tři chlapy v baráku. Ještě ale musíme přemalovat ten růžový pokojík, prý na oranžovo.

Video našeho pupíka máte ve videogalerii nebo zde . 

6. srpna – vše o naší dovolené 

Dovolená 2010 HARRACHOV penzion Harrachov.

24.7. – 31.7.2010

Na konci července jsme se vypravili do centra Krkonoš a to do městečka Harrachov. Výprava čítala tři auta, jedno kolo, dvě odrážedla a celkem 9 osob. Velitel našeho auta malý Honzík, navigátor Anička, řidič já a nosič bubínku máma. U strýca to je jasné, tam to všechno řídila Barča, teda kromě auta, to šoféroval strýc Jirka a vrchní spáč byla teda Martina. Nejpomalejší auto této dovolené babička Jarka a děda Jiří. Cesta z naší Moravy byla dlouhá, dojeli jsme však všichni v pořádku. Nakonec ani nebylo moc teplo, takže na cestování ideálně. Jen máma si na dovolenou přivezla nemoc, nejspíš nějakou virózu. Nejhůř na tom byla první dva dny, potom už byla jakš takš dovolenkování schopná. Jen po nocích svým kašláním musela budit snad celý Harrachov. Tato krkonošská lokalita nabízí mnoho možností k turistice a tak jsme ponejvíc chodili a objevovali krásy této nádherné přírody. Teda s ohledem na mrňata a jejich (ne)zdatnost. Ale bezpochyby se jim výlety líbili protože vše bylo pro ně zajímavé a doposud nepoznané.

Moc pěkná byla turistická trasa Liška, kterou jsme si prošli cestou zpět od Mumlavských vodopádů. Z té byli prcci nadšeni.Za zmínku určitě stojí jízda lanovkou Harrachov – Čertova hora. Tento vlek je rozdělen na dva úseky, které dohromady měří 2200m a je z něho krásný výhled na skokanské můstky a celý Harrachov.

Dále také byl zajímavý vertical PARK, což je lanové centrum. Dědu jsme lámali na „BIG SWING“ (obří houpačku), ale nakonec z toho nic nebylo. Honzík na to sice chtěl, ale to jen díky tomu, že má ještě rozum … adekvátní 2,5 letému dítěti.  Zato Anička se sama přihlásila, že by chtěla na Bungee trampolínu. Sice se jí to líbilo, ale že by tam dělala salto za saltem se zrovna říct nedá.

Měly tam i kůzlata a to bylo něco pro prťouse.  Když jedno přeskočilo plot a běhalo po louce, hned u něho byli všichni tři a krmili. Kdo musel trhat trávu? Já. Všichni byli nadmíru spokojeni.

Od tama jsme zamířili do SKI AREÁLU HILBERT, kde hlavní atrakcí bylo sjíždění sjezdovky na tříkolkách. Mimo jiné tam byla skákací chobotnice, houpačky, prolízačky, skluzavka a hlavně občerstvení.

9. září - Honzík a Kubík na písku

Nejvíc si nyní Honzík pohraje s Kubíkem od naproti. Vždycky si přetahají hračky z jednoho písku na druhý nebo naopak a už jezdí a dovádí. Taky na sebe popískávají přes plot, to se jim tedy líbí náramně. Ale hrát si spolu už vydrží dlouho. Když jde teta Liba s Kubíkem na procházku do lesa a vidí Honzíka, tak ho vezme sebou a to jsou s Kubíkem teprve dva rozumbradi. Většinou dělají bábovky na písku u Kubíka, protože jsou pěkně na uzavřené zahradě a pískoviště je dost velké. Honzík si hraje s hračkama od Kubíka a Kubík zase s hračkama, které donese Honzík.

Hlavní je, že si vyhrají.

Jo a k těm jménům – mě se nejvíc líbí Jonášek!

26. září – Honzík už chodí do školky

Ve čtvrtek 23.9.2010 náš Honzík zahájil docházku do mateřské školky v Drnovicích. Sice zatím jen na 5 dní v měsíci, ale za 2 měsíce už plnohodnotně. 

Poprvé trošku koukal, ale hned se utíkal podívat na hračky a na ty malý záchodky s paní učitelkou. Vůbec nebrečel a když si pro něho máma po obědě přijela, tak ani neměl čas jít domů, protože si musel hrát s bagrem. Ten si samozřejmě chtěl potom vzít sebou, nakonec mu to však máma s paní učitelkou nějak rozmluvily. Takže na první den perfektní. Jen se trošku divil, kde jsou všechny ty děti. Jelikož jsme ho už 14 dní dopředu připravovali, že ve školce bude plno dětí a nakonec ve třídě byla jen jedna holčička. Je to dím, že je ve třídě malochů a většina je také ještě na 5 dnů v měsíci, tak se málokdy sejdou.

Druhý den v pátek to probíhalo podobně. Ve školce se mu líbilo a když pro něho máma s babičkou poo přijely, tak jim jenom zamával a zase si utíkal hrát. Takže s nástupem do školky jsme nadmíru spokojeni.

29. září – Zítra bude první spaní ve školce

Zítra jde Honzulík zase do školky a už tam bude poprvé i na spaní. Ve školce se mu líbí, pěkně si tam hraje a většinou ani nemá čas jít domů. Dneska mě ukazoval, kde má skříňku, tak už to tam má opravdu zmáklý. 5. října – Dneska mají ve školce divadelní představení

Tak Honzíkovo první spaní ve školce bylo nic moc. Celou dobu nemohl usnout a pořád jen cestoval po madraci, takže když pro něho máma přišla, měl červené oči jak angorák a říkal dom, dom. Chtěl jít domů. Ale bylo to jen z toho, že už byl hodně unavený a s těmi všemi dětmi tam prostě neusnul. Sotva přijeli domů, sednul na sedačku a usnul jak medvěd. Sice neměl plinušu a po probuzení seděl v loužičce, ale to se taky odnaučí. Prostě cvrká ve spánku no.

Ale dneska se už zase do školky těšil, protože dneska mají divadelní představení přímo ve školce. Když je na co koukat, to se Honzíkovi líbí.

4. listopadu – Zítra jdeme na výlov

Do teď Honzulda tři týdny marodil, tak to nestálo za moc. Ale již je zdráv a zítra vyrážíme na výlov rybníka. Však už o tom prcek týden mluví. Chce si šáhnout na rybu, ale říkal: „na velkou ne! Na malou jo“. Jde i strýc Aleš s holkama, tak to se bude Honzikovi líbit. Holky má rád. Rybník už se týden vypouští a párkrát jsme ho byli zkontrolovat, ale jak byl náš malý po nemoci, tak ho to moc nebavilo a chtěl vždy za chvilku domů.

A hlavně má máma dneska narozeniny!

Přidány nové fotografie.

23. listopadu – Zase je marodek

Honzík už je zase nemocný a dobírá antibiotika. Nicméně na výlovu jsme byli a bylo to perfektní. Všechny mrňata si ošahaly ryby v kádích dosyta. Když jsem nesl Honzíka, aby si taky šáhnul, tak nás jeden větší amur tak pošplíchal, že byli mokří i všichni okolo. Dali jsme si slíbené klobásky, nějaké to pivečko a děcka se samozřejmě vyřádili. Počasí vyšlo krásné, pěkně svítilo sluníčko a bylo příjemně teplo. Nakonec s náma šel i Mikulášek s Danielkou, teta s Haničkou a strýc Aleš s tetou Petrou a jejich holky. Jo a ještě Filípek s bráchou s rodiči a tříčlenná psí smečka. Den to byl opravdu povedený a příště jdeme zase.

Výlovu zdar

26. listopadu – Na víkend už k babičce

Prášky už prcek dobral, tak snad už bude chvíli klid. Příští týden má ve školce vánoční focení, no a už se tam taky moc těší. Dlouho tam nebyl. Nyní na víkend pojede k babičce a dědovi do Hodějic, chce si pořádně pohrát s Aničkou a doma ho to taky pořád nebaví. No jo, když jde z nemoci do nemoci, tak jsou mu všichni vzácní. Taky za chvíli náš prvorozený dovrší svůj 3. rok.

No a pak už jen samá pozitiva. Dostane brášku, na kterého se moc těší a snad už začne školku navštěvovat trošku pravidelněji. Hlavně aby byl „brácha“, jak Honzík říká, trošku menší rafan než on. Ale taky Honzulda říká: že bude hodný…až bude velký. No je to sranda.

8. prosince – Dva stehy na pravém obočí

Tak v sobotu 4.prosince měl Honzík oslavu svých třetích narozenin. Jen dětí u nás bylo dohromady 5 a dospělých 9. Honzík ani nestačil podávat ruku k blahopřání a hned vždy nakukoval na dárky, které následně dychtivě rozbaloval. No zase dostal hraček, co vám mám vykládat. Dort s Bleskem Mc Queenem se mu moc líbil a chutnal báječně, svíčku si taky zfouknul pro jistotu několikrát. K večerním hodinám už začali prcci dělat blbosti. Honzík byl nahoře a strašil ostatní, co byli dole. Když běželi k němu, tak Honzík se běžel schovat do hracího pokoje. Při několikátém strašení však nezůstal jen na hoře a slezl asi dva schodky směrem k mezipatru. Potom při úprku bez papučí mu to v ponožkách na schodech uklouzlo a bečák byl na světě. Rozbil si pravé obočí. Z počátku to celkem teklo, po umytí a utření to už bylo lepší. Ranka se trochu šklebila a tak, že radši zajedem k lékaři. Honzulík si ještě chvíli pohrál s jeřábem a potom jsme s babičkou jeli.

Na dětskou pohotovost, potom na chirurgii. Pan doktor se na to podíval, pokýval na sestřičku, ta řekla „tatínek si počká v čekárně“. Tázavě jsem se podíval, zda to myslí vážně, pokývala že ano, tak jsem řekl Honzíkovi, že to bude dobré a šel jsem. Sestřičce došel na pomoc ještě jeden mužský, ale i tak poznali, co to je, když Honzík vříská a válí se po zemi. Za chvíli to bylo dobré a už jsem jenom slyšel, jak chrchle a chrchle. Problém s kašlem nás teď trápí nějak pernamentně. Za chvíli jsem už mohl za vzlykajícím Honzíkem. Pan doktor říkal, že byl Honzík statečný a tak vysypal na stůl několik hraček z kindr vajíček. Prďolík zamumlal, že šmoulíka nechce a vybral si marťánka, co vypadal jako žaba. Doma mu říkáme žaba. Po sešití obočí nás pan doktor poslal ještě na dětské s kašlem. Tam jsme dostali pár oposlouchaných rad(vlhčení vzduchu, nepřetápění, dostatek tekutin) a název kapek, které jsem později koupil. Ještě si tam pohrál se závodním autem, když mu paní doktorka chtěla dát obrázek, tak řekl, že chce něco jiného. Dostal diplom a byl spokojený. Sestřičce i lékařce řekl ahoj a jeli jsme zase domů. Doma už nás čekala jen máma a děda se starou babičkou a Aničkou. Ještě Honzíka politovali a šli jsme pomalu spát. Honzík spal celou noc a kdyby nebylo kašle, tak by se ani nebudil.

Obočí se hojí pěkně, co nás a hlavně Honzíka nyní trápí víc je zase strašlivý kašel a zvýšené teploty. Jen doufám, že zase nebude chrchlat měsíc, potom antibiotika a za dva dny ve školce to nezačne znovu. Jako už několikrát. Mezi tím samozřejmě litry sirupů, kapek a prášků na tlumení kašle, aby se aspoň chvíli vyspal.

30. ledna – Do školky nyní Honzík nechodí

Co máme doma Vojtíka, tak Honzík zatím do školky nechodí. Nechceme aby byl zase hned nemocný. To by pak určitě chytili i máma a Vojtík. Takže je doma a baví Vojtíka a hlavně mámu. Ale máma říká, že je doma hodný. Každý den jde s mámou a miminem(jak říká) na prochandu dopoledne a potom ještě jdeme odpoledne, až dojedu z práce. Někdy ještě venku ve sněhu dovádí s Kubíkem. Zlobit vždycky prý začne, až dojedu já z práce. Od kašle máme zatím tak nějak pokoj. Ale Honzík bude muset jít na vytrhnutí nosní mandle.

5. února – Honzulda je zase marod

Asi tři dny nazpět měl Honzík zvýšenou teplotu. U toho se mu taky řádně spustila rýma, takže je to tady nanovo. Snad se z toho brzo dostane, ať má chudák klid. Nyní samozřejmě ven nechodíme, i když se tam začíná dělat pěkně teploučko. Už přichází období, že co zaslechne, to potom taky ventiluje. Jednou pár dní pozpátku jsem mu v jedné slabší chvilce řekl, ať mě vleze na náza. Včera, když jsem ho dával spát a říkám ať šupne do postele, lehne si, že ho zakryju, tak povídá: „vlez mě na záda, tati na záda mě vlez“. Takže nyní už opatrně.

Ale už je parádní, jak si popovídáme a pohrajeme, taky si už spoustu věcí nechá vysvětlit. Ale na druhou stranu si jich ještě víc vysvětlit nenechá a vzteká se jak vzteklina.

23. února – Mandle půjde ven

Za chvíli Honzíka čeká vytrhnutí nosní mandle. Nastupujem do nemocnice 8. března a bude to na dva dny. Naštěstí si myslím, že Honzík bude v klidu. Vezmeme nějaké hračky, pohádky a bude. S kašlem na tom byl nyní náš starší syn dobře, měl od toho pokoj. Škoda, že jsou venku takové mrazy a nedá se na prochandy, to potom zase hned kašle.

14. ledna – Jestli ten Vojtík nebude ještě větší než Honzulda10. března – Z nemocnice doma

Dneska ráno nás babička Jarka přivezla z nemocnice. Nosní mandle jsou venku a snad už bude s kašláním klid. V nemocnici proběhlo vše bez zádrhelu, mandle šmikly v celkové narkóze, ale i stav po probuzení zvládl Honzulda parádně. Už jsme se domů těšili oba. Doma je doma.

Fotky z nemocnice ZDE

19. března – Honzík byl na prázdninách u babičky v Hodějicích

Od pondělí byl náš Honzulda u babičky a dědy v Hodějicích na prázdninách. Ve čtvrtek byli lyžovat a to stál poprvé na lyžích(na sněhu), takže byl nadšený. Sice celý týden nebylo počasí nic moc, ale i tak si s Aničkou vyhráli. Jeden den odpoledne na procházce chodil s rukama v kapsách, zakopl a udělal stojku na bradě. Tak má odřenou bradu, ale říkal, že to nic není.

29. března – Úspěšně chodí do školky

Od minulého úterý chodí Honzulda zase do školky a moc se mu tam líbí. Dokonce tam i spává. Ráno když jedu do práce ho tam vysadím a z práce zase vyzvednu.

Na prochandy chodíme každý den kolem rybníka, jsou tam labutě, tak krmíme. Honzík jezdí na motorce(odrážedle) a nebo vede Barču. Minulou sobotu byl s babičkou, dědou a Aničkou lyžovat. Bylo to podruhé a strávil na svahu dvě hodiny s instruktorem, doma potom vykládal, jak lyžoval. Byl z toho nadšený.

8. dubna – Kašle, tak je teď doma

Tři týdny po operaci Honzík chodil do školky a moc se mu tam líbí. Ale začal kašlat a má rýmu, tak jsme ho nyní nechali doma. Už ve školce i spává a vždycky se tam moc těší. Ale ve školce se neprospí jako doma. Spaní tam mají krátké a Honzulda by vydržel po obýdku klidně takové tři hodinky. Ale i tak se mu ve školce líbí nad moje očekávání. Dokonce ho paní učitelka chválila, jak pěkně zdraví, když jsou na procházce. Je to prostě slušný chlapec.

24. dubna – 4. velikonoce jsou tady

Zítra jdeme na mrskačku. Holky už chystají peřinky. Dneska ještě musím uplést čubačku a ráno vyrážíme. Sice má Honzík antibiotika, ale zítra už je dobírá. Kašlal celé noci, měl teploty a nakonec z toho byl zánět dutin. Ani nemůžeme chodit ven protože tam pořád svítí sluníčko.

Ale to hlavní je, že už má konečně nový pokojík a opravdu se vydařil. Je tam přestěhovaný se vším všudy a spává se mu tam snad ještě lépe.

Momentálně Honzík měří 108cm a váží 21 a půl kila. A to je už bez mandlí.

16. května – Honzulík je v nemocnici

Od pátku od večera je Honzik v nemocnici. Prvně mysleli, že je to zápal plic, ale nakonec to tak hrozné nebude. Zase hrozně kašlal, špatně se mu dýchalo a byl vzdušný. Každopádně má nález na dutinách, plíce jsou taky chycené a průdušky ještě víc. Do toho všeho ještě angína. Zatím to vypadá, že tady budem do čtvrtku. No do pátku maximálně, protože déle já z práce nemůžu. Honzík tady má plnou batožinu hraček a nemoc na něm vidět vůbec není. Kromě toho kašle. Živý je pořád stejně. Ale je to lepší, než kdyby mu bylo špatně.

Práci co jsme měli naplánovanou na sobotu, nakonec zvládli dědové beze mě. Děda z Hodějic nám půjčil laptop s internetem, tak Honzik může koukat večer na pohádky, no a internet je zase pro mě.

19. května – Stále v nemocnici

Zatím jsme pořád v nemocnici a k tomu všemu tady Honzík něco chytil. Včerejšek prozvracel a taky má od včera kapačky. S kašlem a dýcháním je to již dobré, ale nyní musí vyřešit blinkacího vira.

16. června – Zase kašel

V nemocnici už dávno nejsme. Pobyli jsme si tam od pátku do soboty, v sobotu dopoledne nás pustili. Po příjezdu domů však Honzík ještě dvakrát zvracel v sobotu a třikrát v neděli, potom to už bylo dobré.

Po příjezdu z nemocnice byl Honzík týden doma, potom už šel zase do školky. Nyní už je zase doma, protože zase začal mít velkou rýmu a kašlat. Co všechno užívá Vám zde ani psát nebudu, bylo by to na dlouho. Nyní jsme rozhodli, že bude týden doma bez vycházek a potom uvidíme, zda je to lepší jako obvikle, když ven chodíme. Snad už to však bude dobré.

12. července – Honzík byl na prázdninách

Honzulík byl minulý týden na prázdninách u Aničky. To se mu líbilo. Skákali na trampolíně a byli snad pořád v bazénu. U babičky se mulíbilo, je to pro něho zase změna.

Taky má vytrhlej zub. Nejvíc vyváděl, když se paní zubařka dívala do pusy. Až dávala injekci a trhala zub, tak ani nemukl. Je to statečnej borec. Teď má zase věčně odřený kolena. Taky už jsme mu konečně na zahradě zprovoznili pískoviště a hrací domeček se skluzavkou, tak si mají s Kubíkem kde hrát. Kubík je soused od naproti a řádit spolu teda umí.

29. července – Je na prázdninách u babičky

Ve školce jsou prázdniny a předtím tam zase nemohl, jelikož když je matka na mateřské, tak „prázdniny“ pro dané dítě začínají ještě snad o měsíc dřív. Takže byl doma s Vojtíkem, potom u nás byla na prázdninách Anička, to jsme chodily na rybas na loďku a to se prckům tuze líbilo. Nyní je Honzík zase na prázdninách u Aničky, ale už mu to končí a zítra ho vyzvedáváme. Děda s babičkou ho učí jezdit na kole, tak je spokojenej a bude chtít jak on říká velký šlapací kolo. Taky pomáhá dědovi kácet stromy a sekat dřevo, tak bude zase vykládat. Jinak v současné době je zdráv.

16. srpna – Honzík je na dovolené

Tak náš Honzík je už od minulé soboty s babičkou a dědem z Brna na dovolené. Ještě se sestřenicí Barčou. O víkendu jsme se potkali na chatě v Jizerských horách na plánované oslavě a tento týden tam Honzík ještě zůstávají. Už absolvovali Aqua park v Jihlavě, Aqua park v Liberci, Zoo v Jihlavě a kdoví co všechno ještě. Takže o zábavu mají teda postaráno pořádně.

30. srpna – Už plave s rukávkama

Jelikož je Honzík neustále v bazénu ať už u nás nebo v Hodějicích, tak v plavání zase pokročil. Už se mu víc zamlouvá plavání s rukávkama místo kruhu a umí se potápět s brýlema. Je to takovej vodník. Nejradši by byl v bazénu pořád.

15. října – Honzík zase chodí do školky

Od 25. září, kdy jsme se vrátili z dovolené Honzík chodí zase do školky. Vždy se tam moc těší a moc se mu to líbí. Už je tam taky mazák. Přece tam už chodí druhým rokem. Taky má nové kolo, které jsme před dovolenou museli zašli jsme do obchodu, že se jen tak podíváme a Honzík si tam hned vybral. Byla to láska na první pohled. Je to červená Merida. Honzík už jezdí úplně sám, ale někdy chce „startnout“, jak on říká a znamená to roztlačit.

30. října – Do školky nechodí

Jelikož do teď Honzík zase marodil, tak je doma a do školky nechodí

8. listopadu – Už zase do školky chodí

Už je to lepší, tak může konečně do školky. Vždy se tam moc těší a je rád, že je mezi dětmi.

V O J T Í K

Jak již nejspíš všichni víte, tak 28. prosince 2010 ve 12.00hodin se nám narodil druhý syn Vojtíšek. Měřil celých 51cm a vážil 3900g. I když vypadal o hodně menší než Honzík, zas tak malý nebyl. Vše proběhlo v pořádku a nyní si již užíváme probdělé noci s naším druhým, ale stejně milovaným synem.

Včera jsme byli na prvním korzu s kočárkem jen tak kolem domu. Sice to bylo podobnější brodění se blátem, ale o tom radši ne. Dneska jsme si zase vyšlápli, ale již na delší a to k našemu stále vypuštěnému rybníku. Vojtíškovi se na vzduchu moc líbí. Hned jak jsme vyjeli, tak usnul a spal ještě hodinu po příjezdu.

30. ledna – Pořád jenom baští

Náš malý Vojtík je snad ještě větší nedopera než Honzulda. Pořád se jenom cpe. To jeho vykrmování už na něm začíná být vidět. Už je zase o něco tlustší. Jinak je to celkem zlatíčko. Až na to, že někdy chrní od procházky až do večera, no a večer se mu samozřejmě nechce spát, tak vyvádí. No jo, když on si potřebuje ráno a večer trošku poplakat. Ven s ním jezdíme zároveň s Honzíkem, takže dvakrát za den je pěkně na čerstvém luftíku. V kočárku chrní, tak se mu to asi líbí.

23. února – Už se směje a začíná brebentit

Přes den toho moc nenaspí, vždy je za chvilku vzhůru. Potom zase béká protože by pořád jenom baštil. Však už taky má faldíky na nohách. Když na něho mluvíme a smějeme se, tak se často taky usměje. Přes den v klidu moc nevydrží, když ho člověk položí, tak hned začíná békat. Chce prostě stále ležet u zdroje.

10. března – Pořád jenom baští

Od doby co jsme odjeli s Honzíkem do nemocnice, tak se toho zase moc nezměnilo. Baští pořád stejně (hodně), možná i trošku víc. Papulky Vojtíškovi rostou jako z vody, teda…no prostě jak z mlýka a když netrandí v kočárku, tak se musí cpát. No Honzuldův bráška se v něm nezapře.

Včera byl s mámou v poradně u doktora a dostal tři očkování za jednu návštěvu. První prý dobrý, druhá už se mu nelíbila, tak začal békat a vydržel to až do naočkování té třetí. Mě by se to teda taky nelíbilo dostat tři injekce v jeden den. Ještě že neumí mluvit!

29. března – Papuláček přibývá dobře, ale má rýmu

Vojtíšek má zase rýmu. Máma taky, tak to museli chytnout někde spolu. Ale jinak se má dobře. Už se ale dost pronese, váží 7,39kg a měří 64cm. Je to pořádnější kus chlapa než byl Honzík. Je to ale narozdíl o Honzíka takový pohodář. Ale baští pořád stejně hodně a je to na něm taky vidět. Začínáme tvrdší trénink s pasením koníčků, jak nakázal pan doktor, tak uvidíme jak se to bude Vojtíškovi líbit.

8. dubna – Ruce má pořád v puse

Náš Vojtík těm ručkám nedá pokoj a pořád si je cpe do pusiny. Taky hodně slintá, tak ho možná svědí dásně. Žádný zuboš se ještě neklube. Čím dál víc povídá a popískává. Je to ale úplně něco jiného než Honzík. Vojtík totiž vydrží v klidu. Houpe se v houpačce a je spokojený. A už několik dní spí celou noc, vzbudí se až tak kolem 5.-6. hodiny. To snad bude mít stejně jako Honzík i nadále.

24. dubna – Asi Vojtíkovi opravdu lezou zoubky

Aby mohl pořádně papat! Ještě není nic vidět, ale sem tam pláče hodně a div si nenacpe obě ruce do pusy dohromady. Vojtíšek oslavil svátek, tak má zase nějaké novoty na ožužlávání. Někdy trošku zakašle, ale snad doma nic nechytí. Všichni jsou totiž nemocní. Máma, Honzík a já taky.

19. května – Vojtík má rýmu

Náš Vojtík má rýmu a nyní je s mámou doma sám. Když jede v kočárku, tak chce pořád koukat ven. Je to takový zvědavý puclík. Jen doufám, že když tady byli s mámou na návštěvě, že nic nechytil.

15. června – Už umí couvat

Když Vojtíška položíme na postel, tak pořád kope nožičkama, ale ručkama se odráží od sebe a tak couvá. Úplně stejně jako když byl malý Honzík. Koupili jsme Vojtíkovi vozíček za kolo, tak už se připravujem na první vyjížďku. Jízda ve vozíku se mu zatím líbila, tak uvidíme co bude říkat až bude tažen…

12. července – Vojtík je čím dál šikovnější

Je to pravda. Už si umí vzít hračku a pěkně si sní hrát. Teda spíš ji žužlá a kouše. Na posteli už se pěkně obrací a leze. Zatím teda jenom dokola a nebo dozadu, ale dopředu se to taky naučí. Je pořád stejně hodný. Když je v houpačce a kouká na svůj oblíbený kanál Bebe TV, tak o něm ani nevíme. V noci je to ovšem trošku horší. Začal vstávat tak 5 x za noc, většinou mu musí máma dát nabaštit a potom chrní dál. Ale právě ho to odnaučujem, už je to neúnosné…hlavně pro mámu.

Ve vozíčku už Vojtík jezdí, zatím jenom tlačen. Ale zapřáhneme ho co nevidět.

29. července – Už si občas sedne a dneska říká mama

Ano, několikrát se již Vojtíkovi podařilo si sednout. Potom ho ovšem musí někdo držet, aby sebou nepleskl, protože sedět sám ještě nezvládá. Dneska říká mama. Máma ho to naučila, tak to říká pořád dokola. V lezení a plazení už je hotový přeborník. Jakmile vidí nějakou hračku, kterou chce, tak leze jak stonožka. Pravidelně už taky usíná s dudynem, takže si pěkně dudle a v klidu usne. I se vstáváním je to už lepší, dneska v noci jsem mu jednou dal duda a jednou máma krmila. Byla to mimořádně nevstávací noc. Snad už to bude jen a jen lepší.

16. srpna – Pořád si sedá a leze jako stonožka

Vojtíšek už si doleze kam potřebuje, potom si sedne a hraje si s hračkou. V noci se už budí málokdy, tak jak dáme kluky spát, začíná být pomalu klid. Jinak chuť k jídlu má čín dál větší, v poledne baští jídlo ze skleničky, odpoledne ovoce a před spaním kaši. Do toho si ještě cucne mlýka a je spokojenej a hodňoučkej. O víkendu jsme všichni absolvovali cestu autobusem do Jizerských hor a ani s Vojtíkem nebyl žádný problém.

30. srpna – V ohrádce si stoupne

Tak když je Vojtíšek v ohrádce, tak už si stoupne. Chytne se za šprušle a najednou stojí. Taky se mu líbí v bazénu. Spokojeně si plave ve svém kruhu s opěrádkem a okusuje malou kačenku.

15. října – Vojtík má 1. zub

A je to tady. Vojtík má dole vyklubanou jedničku a všechno hlodá jako králík. Nejspíš mu už roste i druhý, protože se v noci budí a je celkově takový nervózní. Taky už je to kus chlapa. Už si stoupne u čehokoliv, kde se může chytnout. Nejvíc se mu však líbí vysavač, ten je pro něho jako magnet. Momentálně však vstává tak 3× za noc, nejspíš právě kvůli těm zoubkům. Ale snadbude zase lépe. Něco se ale přece zlepšilo. Máma chodí 2× týdně cvičit a Vojtíka můžu klidně uspat já. Většinou, ale usíná se mnou v posteli a potom ho přenesu už spícího. Je to ale lepší, než kdyby békal v postýlce.

30. října – Vojtík má 2. zub

Tak už má zub i nahoře. Je to náš zubatec. Taky by pořád jen lezl. Když se rozjede, tak leze jako stonožka. Když venku není zima, tak už zase chodíme na kratší procházky.

8. listopadu – Snad 3. zub

Už to vypadá na 3. zub. Další horní jednička. Ten náš prcek bude mít za chvilku zubů jak motorová pila